Y: Poslední z mužů

Amsterdamské Staré mistryně se dostaly už do prvních učebnic vytištěných po andercidě. Dva týdny poté, co zemřeli všichni nositelé genu Y na planetě, utvořily čtyři amsterdamské instalatérky cech a začaly přijímat tovaryšky; těmi prvními byly sexuální pracovnice z Rosse Buurt. Jen o pár dní později je následovaly automechaničky, řidičky kamiónů, elektrikářky, zednice, popelářky... Amsterdam byl prvním městem s kompletně obnovenou infrastrukturou. Ty nejlepší tovaryšky byly vysílány do světa, aby pomáhaly zakládat a organizovat další cechy napříč Evropou.
Prvním čtyřem instalatérkám se neřeklo jinak než Staré mistryně, přestože nejstarší z nich tehdy nebylo ani čtyřicet. Později se stala nejmilovanější nizozemskou premiérkou.

Když v jediný den zemřeli všichni muži na planetě, vyhlížela situace v Praze podobně jako v ostatních metropolích. První tři dny naprostý chaos a zoufalství. K mrtvým tělům mužů a chlapců přibyla mrtvá těla žen, které jejich odchod neunesly. Čtvrtý den se začaly formovat malé svépomocné skupiny - v mateřských centrech a v kadeřnictvích.
Týden nato se organizační centrum celého města přesunulo z magistrátu do Řep. V jednom domě tam spolu po desetiletí žily dvě skupiny žen výjimečně kvalifikované pro život bez mužů. Srdce Prahy začalo znovu bít v Domovu svatého Karla Boromejského.
Osud města měly v rukou řeholnice a vězenkyně.

Doktorka Alison Mannová by to Yorickovi nikdy nepřiznala, ale vlastně ho docela obdivovala. Byl posledním chlapem na planetě, hodnota jeho nerdí existence vyletěla do astronomických výšek, a on toho nikdy nezneužil. Skrýval se za plynovou maskou a poslušně měnil hlas, když mohl mít kteroukoli kdykoli. Jako lesba tušila, jak strašné přemáhání ho to stojí.
Víc obdivovala jen agentku 355, která se ho zavázala provázet a chránit. Nesčetněkrát za něj nasadila život, korektní, přesná, chladná jako ocel. Profesionálně ho vysekala ze všech průserů. Jen Alison věděla, jak těžké to pro ni je. Milovat až k smrti a mlčet až do konce.

Po morové ráně, která během dvou dní vybije celou mužskou populaci na planetě, všechny ty otce, manžele, milence, syny, kamarády, šéfy a šovinistická prasata, máš několik úkolů.
Nezabít se a nezešílet. Najít si kanál, kterým bude tvé zoufalství a smutek plynule odtékat z nikdy nevysychajícího zdroje.
Najít si úkryt a zdroj potravy ve světě, který se nezadržitelně hroutí do sebe.
Redefinovat své ženství. Jsi-li celibátnice, bezdětná žena nebo lesba, máš jistou výhodu. Už jsi tím jednou prošla a máš na co navázat. Jestli ne, čeká tě těžká práce přetvoření obrazu sebe samé, když referenční skupina zmizela.
Dokážeš to. Hodně štěstí.