DMD č. 21. pro 21. 4. 2014. Téma: Cesta pravé ženy

Není lepší čas na vtipy, než brzké ráno.
"Jestli to zjistí, tak nás zabije."
"Nezjistí."
Liam a Leandros se skláněli nad notebookem a něco do něj horečně datlovali.
"Jak jsi ji sem natáhl?"
"Tajemství," smál se Liam a pokračoval v aktualizaci jejich fiktivního blogísku.
"Už je tady," ukazoval Leandros nadšeně. Jejich oběť se totiž právě nalogovala. Po přečtení dotazu oba zlotřilci vybuchli smíchy a okamžitě dívku nasměrovali na jimi vytvořené stránky www.thewayoftruewoman.org, které v předešlých dnech zaplnili radami a názory z jiných comicsansových blogů a poraden pro zhrzené ženy.
"Irena nás zakousne."
"A bude to stát za to."

Dostali jste do vínku jinak spínající synapse. Ostatním mozek běží na Windows, vy jste Linux.
Hranatý kolík ve světě plném kulatých děr.
I když se snažíte obrousit si hrany, aby to lidé kolem neměli s vámi tak těžké, je to vyčerpávající a ne vždycky se vám podaří zapadnout úplně.
Po takovém Sherlockovi nebo Abedovi nikdo nechtěl, aby vedli domácnost.
Bombardované ze všech stran radami a návody, jak být dokonalou ženou... a vždycky o ten pomyslný krok vedle. Nakonec si zvolíte vlastní cestu - svou, protože to ani jinak neumíte... Ale to vám nezabrání, abyste se občas za tou iluzí toužebně neohlédli.

Když jsem byla malá, vzhlížela jsem k tetě Sáře. Žila sama, bez dětí, jen se svými kočkami. Tak jsem chtěla jednou žít taky.
Pak přišla puberta. Začala jsem žít rockem, punkem a následně death metalem. Měla jsem kérky a piercing. A ze všeho nejvíc jsem chtěla být svobodná a nevázaná. Taky jsem tou dobou chrápala s kdekým, kdo se mi zrovna líbil. Na "usedlouše" s rodinkou jsem pohlížela s opovržením. A upřímně, bylo mi jich líto.
Teď je mi čtyřicet, mám dvě malé děti a to, čemu se říká tradiční rodina.
A lidí, jako teta Sára, je mi nyní líto.

Neznámá žena seděla na baru a popíjela s hosty. Prázdných dvoudecek už před ní stálo požehnaně. "Už je čas," řekla a sešla do sklepa. Všude kolem byla tma. Kolem se ozývaly divné zvuky. Najednou se na ní vyřítila skupinka ghůlů. Žena jednomu z nich uhnula, druhému podkopla nohy a třetího sťala bajonetem vytáhlým z holínky. Druzí dva se mezitím stihli vzpamatovat. Jeden z ghůlů ji vytrhl bajonet z ruky a druhý se na ní mezitím vrhnul. Žena mu jednu ranou zlomila vaz a třetího vyřešila stejně. Vrátila se do baru, objednala si a o pět měsíců později se narodil Jakub.

Mám po maturitě a jsem zamilovaná. Poprvé doopravdy. Tak doopravdy, že se začínám zajímat o domácí práce.
Slunce pálí, kombajny nám hřmí pod okny a v obecním rozhlase chraplavě nabízí místní JZD broilery.
Matka využívá mého nového zájmu a pořizuje tři kuřice. Přivezeme je v pytli. Živé.
Stojíme v dřevníku u popravčího špalku, u nohou se nám mele pytel. Má matka, žena z paneláku a já, bytem tamtéž.
Matka mi podává sekeru. Chceš kluka z vesnice? Musí z tebe být pravá venkovská žena. Včíl se ukaž.
V iniciačním obřadu jsem tenkrát neobstála.
Mému muži to nevadí. Kuřata kupujeme v supermarketu.

Jedna knihomolka bez sociální inteligence.
Jedna křehká fiflenka s obrovským srdcem.
Jedna vrcholová sportovkyně, toužící zapadnout.
Jedna stydlivka s tichým hláskem a potřebou pomáhat.
Jedna holka z farmy, která zvládne cokoli, co na ni život hodí.
Jedna party-girl, která pro obveselení všech kýchá konfety.
Šest dívenek, které jako sůl potřebují srážku s realitou.
Šest individualit, které se musí naučit, že spolupráce je posiluje.
Dvě sestry, které zjistily, že obdiv a moc nejsou vždycky pozitivní, a občas je cena za ně příliš vysoká.
Osm vzorů, pro které přátelství je dobrodružstvím.
A pak, že seriály neučí holčičky, jak vyrůst v opravdové ženy...

"That's not how a lady behaves."
"Why are you so boyish? Can't you wear something more girly?"
"What have you just said? Those are not words a girl should utter!"
"Oh, do it more gently. You're a girl after all."
She stood there in a gaze. All those people correcting the way she acts. Correcting her. As if she couldn't do things, the way she wanted.
The voices constantly judging whatever she did. Even her career.
"You want to be an engineer? A woman? Isn't that for boys?"
"A woman's way of life is solely up to her," she whispered.

Už to necítila tak jako na začátku.
Jenže když jste s někým tolik let, část vaší duše se odštípne a zůstane v tom druhém...jako viteál, s nímž jste navěky spojeni.
---
„Vydupal sis jméno Albus Severus a teď se mu děti smějí... Navíc se taháš s tou flundrou.“
„Ginny, já bych tě nikdy...“
„Crucio!“
Harry se svezl v bolestech k zemi.
Nesnesla ten pohled. Bolelo jí to.
Využil chvilky její slabosti.
„Expeliarmus“
Hůlka jí odlétla. Harry se vztyčil v plné síle. Znovu v něm uviděla vítěze nad Vy-víte-kým jako před lety.
„Mdloby na tebe“
Zas ji okouzlil. Padla do mdlob.

Znají se léta. Mají společné dvojí: světle hnědé vlasy a almu mater.
Jedna sedí na okně, širokou prdel nacpanou do džín, nohu na radiátoru. Hlučně se směje a neopomněla si nevybíravými slovy postěžovat, že právě menstruuje.
Ta druhá, vysoká a křehká, si při upíjení čaje přidržuje podšálek. Mluví jemně a tiše, ostýchavě klopíc oči. Nikdo nezmiňuje, že pod sukní dlouhých šatů nejspíš ještě visí šourek.
Mají si hodně co říct. Právě se seznámily.
Až se setmí, zapálí lampiónky a budou se v průvodu držet nablízku. Půjdou mlčky.
Mají společné dvojí: dávný pocit vlastní nepatřičnosti a nové odhodlání být sama sebou.