Hydrofobní Mejdlo

"Takže máti jela domů?" optal se Sidol, nervózně potáhl z křivě ubaleného cigára.
"Jo," kývla Mlátička.
"OK. Jasně."
Členové Mejdla si vyměnili mnohoznačné pohledy, a Sidol to zkusil ještě jinak: "A vážně mě už nechce řešit?"
"Ne, brácho, potom, cos jí namaloval na nehty u nohou růžový srdíčka, usoudila, že jseš v pohodě."
"Cože jsem... uh..."
"Hele, stěžuj si u Brajgla, ten pekl."
"Hej, to bylo koření od vaší máti..." bránil se bubeník. "A můžete bejt rádi, že jsem nepoužil všechno, co přivezla."
Sidol s povzdechem vstal a vysypal zbytek obsahu květované tašky. Na stůl se vykutálelo pět nezralých makovic..

Kuchyně voní skořicí, čokoládou a kávou. Okolo stolu posedává Mlátička, Sidol a zbytek Mejdla, i maminka - kulatá paní s kudrnatými, jemnými bílými vlasy...
"Jé, mamčo, kurva, ty máš na hlavě vobláček!" chichotá se Sidol.
"Vobláček, kurňa, jojo," zahihňá se ona.
"Já vás mám ráda, i s vobláčkama, doprdele," přiznává Mlátička.
Pepank cení oranžové zuby v širokém úsměvu.
Předtím:
"To bude kurva peklo!"
"Neboj, jsem na tvojí straně..."
"Máti jsi říkala něco jinýho!"
"Ty vole, válečná strategie!"
U kuchyňské linky Brajgl s Pepankem zadělávají těsto na sušenky.
"I prd válka," šeptá bubeník a vydatně koření. "Tohle je zbraň toho... lepší doby."

Brajgl seděl pod oknem, pokrytý střepy a krví, hladil Pepanka, a vedle něj se sešel zbytek kapely.
Nemluvili.
Jen poslouchali.
"Porodila jsem tě-"
"Nikdo se tě neprosil!"
"Kurňa, takže jsem tě měla nosit sedmnáct let v břiše?"
"GRRROOOAAARRR!"
"Jak chceš... Jednu bííílooouuu orchidej-"
"Máti!"
"Chvalimíro!"
V pauze Brajgl přidusil dlaní Pepankovou zakvíknutí.
"Byla jsi tak... klidňoučká, když ses narodila."
"Myslíš na satanovo dítě."
"Jmenoval se Standa, ne Satanda."
"Vrrr... co ode mě vlastně chceš?"
"Jen si připomenout zázrak zrození."
"?"
"Kurňa, Božidar má problémy, nevidíš? Potřebuju, abys mi ho pomohla srovnat."
V té chvíli se pod oknem odehrál nefalšovaný zázrak zhrození.

Sidol překvapivě nejevil snahu máti přemlouvat. Jen ji sledoval, jak za neustávajícího proudu sarkasmů a kurňování připravuje kávu, a nervózně odhlížel ke dveřím Mlátiččina pokoje.
"Vim, že si řikal, ať se neptám," sykl Brajgl, "ale proč to tu mam hlídat?"
"Dokážeš si představit apokalypsu?" zachraptěl Sidol.
"?"
"Apokalypsa je to, co by sis kurva přál, aby radši nastalo, kdyby se ty dvě-"
Dveře se otevřely dovnitř a strážný Brajgl se skácel Mlátičce k lemu noční košile, záhadným způsobem připomínající černé brnění.
"-potkaly," dokončil Sidol.
"MATKO?!" zavřískala dívka.
"Rozumím, nohy na ramena," kývl Brajgl a s Pepankem v podpaží zamířil k oknu.

"Jé, Sidole, ty máš mámu?" zajímal se Brajgl, ledva rozlepil oči.
"Jo, kurva, představ si to," zabručel zpěvák. Ztišil hlas do chraplavého šepotu: "A přesuň se před ségry pokoj. Neptej se proč, prostě to kurva udělej."
Brajgl sebou hodil před Mlátiččiny dveře. Paní Sidolová mezitím úspěšně završila svou snahu vzbudit zbytek Mejdla.
"Tohle jsou ti tvoji nemocní kamarádi?" otočila se na syna a rozhodila dramaticky rukama. "Přivezla jsem ty kytky, co jsem pro ně pěstovala. Takže... kdo z vás má rakovinu, kluci, a kdo alzheimera?"
"Já sem dyslektik!" zvolal hrdě Brajgl.
"No nic," vzdychla žena. "První úroda půjde na mastičky."

Mejdlo se prakticky usídlilo v Mlátiččině kuchyni. Dívka nic nenamítala - dokud po sobě dokázali uklidit a Jetej nebo Mrmla i uvařili.
Dnešního rána se první probudil Pepank. Vyskočil a naježil se. Zběsilé zvonění a bušení na dveře připomínalo začátek apokalypsy.
Nicméně se vznutriil (něco jako vzmužil) a výskokem na kliku otevřel dveře.
Dovnitř vpadla žena, vzdáleně podobná Mlátičce, ale starší, ne tak černobílá a hlavně ještě zmatenější než Pepank sám. Zamířila do kuchyně, kde vyspávali členové Mýdla, připomínající antropomorfní skládku. Sklonila se nad Sidolem.
"Kurňa," zašeptala, "v tý televizi to vypadalo, že už budeš v pohodě..."
Sidol otevřel oči. "Mami?!"

Nablýskané BMW to od zkušebny odpíchlo v oblaku prachu. Když opadl, objevil se Sidol. Připomínal přeživšího ve vybombardovaném městě.
"Kurva," vzdychl. "Sem měl ve smlouvě, že musim vodehrát s těma kokůtkama třicet koncertů, jináč vracim prachy. Který už nemam."
Pepank žalostně zakníkal.
"Hele, puč mi ty papíry," broukl Mrmla.
O pár hodin později se ze zkušebny vyvalil oblak dýmu a s ním i basák.
"Je to v suchu," hlásil. "Nikde neni specificky uvedený, jakou přesně maj mít ty koncíky náplň a kdo tě má doprovázet."
Plácl Sidola po zádech.
"To dáme. Jenom příště nebuď idiot a čti si, co podepisuješ."

Problém s hraním v cizím městě byl vždy tentýž. Ve stavu, v jakém se nalézali po koncertě, si nikdo sednout za volant netroufal a tak bylo nejdůležitější najít nonstop.
"Vole, hele, támhle to žije!" zahulákal konečně Brajgl. Pepank už mizel v otevřených dveřích, zpoza nichž se ozýval nezaměnitelný ruch.
V jednom rohu čekal volný stůl, i pivo měli dobré, muzika v jukeboxu obstojná... Až hladový Sidol narazil na skrytý háček.
Brambůrky nevedli, utopenci došli a hermelíny odešly.
"Snědenej krám mi nevadí," zahuhlal Brajgl, pusu plnou rozžvýkaného podtácku. "Vypitej by byl horší."
"Tekutej chleba," zvolal Sidol. A na to se napili.

Všechno bylo jinak. Od chvíle, kdy vylezli na jeviště. Jetej to později připisoval nedostatečné přípravě. Mrmla mluvil o komplotu ze strany světového kapitalismu. Brajgl a Pepank neřešili a užívali si.
"Mohly za to ty legíny," pokývala nakonec hlavou Mlátička. "Rozhodně ty legíny..."
Sidol uprostřed barevných světel. Pod pódiem banda mejdlochtivých individuí.
"Tak co jééé, pičo?"
"Hraj, ne?"
Mikrofon se pozvedne. Nejdřív je slyšet jen Sidolův tichý hlas. I wanna rock! A zvuk, jako by Brajgl spadl do bicích, odstartuje zpěv, k němuž se nakonec přidají všichni.
"Legíny," opakovala Mlátička.
"Nevim, co to bylo," broukl Brajgl. "Ale bylo to fakt kouzelný."

Sousedův kocour ukončil spor - shodil Sidola přes okrasný plůtek. Nezaměnitelný zvuk párající se džínoviny.
"Tyvole, brácha, My z Kačerova?" vydechla Mlátička. Sousedovy tygrované trenky se posunuly na druhou příčku žebříčku kuriózních spoďárů.
Sidol se s kurvováním hrabal na nohy.
"Ten koncert!" zaúpěl Jetej. "V tomhle nemůže zpívat!"
"Ty... Mlátičko," ozval se soused, "já mu pučim něco na sebe a budem si kvit, co?"
Po krátkém vyjednávání následovala ještě kratší módní přehlídka.
"Tepláky ne!"
Převlékání.
"Hmmm... vypadáš jako teplej punkovej Harapes. To pude." Mlátička pohlédla úkosem na souseda: "Ale k čemu jsou tobě růžový legíny, to by mě teda... radši nezajímalo."