DMD č. 21. pro 21. 4. 2015. Téma: Tepláky a legíny

Leginy drží pohromadě rosolovitou hmotu celulitidy, celiakie a celkového vyčerpání. Taška drží pohromadě nákup přemětů nakupených během krátké chvíle získávání. Obsahují vesměs laskominy (paštiky, čokolády, máslo, cukr, vejce) a třesou se v Karose v rytmu s rosoly těl, zubními protézami, účesy, kabelkami, tkaničkami od bot. Třesení sulcuje cestující i krevní sraženinu v rourách žil. Že jsou uvnitř rosolu jejích nohou stále napnuty provazy svalů, schopné vynést svoji majitelku do schodů, působí až údiv. Doma se těsto vylévá na plech, držící koláč pohromadě. Ví, že koláč musí být pevný. Vždyť je jednou z posledních věcí, díky nimž drží pohromadě jejich rodina.

"Vy máte teda vážně vtipný spodky," zasmála se Julie a dál se prohrabovala Šárčiným šatníkem. Ta se na ni jen udiveně podívala.
"Spodní prádlo mám tady v šuplíku."
"A co je teda tohle?" Julie vytáhla troje různě barevné legíny. Šárka se zasmála.
"Ve vašem století možná vypadá spodní prádlo skoro jako kalhoty, ale u nás se nosí tohle." Vytáhla ze šuplíku krajkové kalhotky na ukázku. Julie nevěřícně vykulila oči. "Tamto jsou legíny," pokračovala Šárka ve výkladu, "A hned vedle mám tepláky..." Julie už ji však neposlouchala. Černá krajka ji okouzlila. Šárka protočila oči. Příště už jí radši nic vysvětlovat nebude.

Peregrin se po dlouhé době byl nucen navléknout do společenského úboru. I ples v provinčním městě vyžadoval jisté oběti. Už téměř zapomněl, jak svíravě těsné punčochy a kalhoty těsně pod kolena dokážou být. Pohyb omezovalo i sako se šosy, podle poslední módy pošité blýskavými cetkami. Alespoň, že pudrované paruky už stihly vyjít z módy, jinak by na parketu neodtančil ani krok.
Laureen shodila šaty a prohrábla nafrizůrované vlasy, až z nich pérka létala. Z nohou skopla střevíce, punčochy shrnula ke kotníkům a vklouzla do škorní. Volné plátěné kalhoty, prostá černá tunika a kazajka z jelení kůže neomezovaly vůbec v ničem.

Dívka zaklepala, dveře otevřela korpulentní žena.
"Je to cech Švadlen a šiček? Jsem bez práce, dostala jsem takový nápad." začala dívka.
Žena se zahleděla na její hezkou tvář, pak si povzdechla: "Už nic neříkej a pojď dál."
Vešli do haly, na sedačkách polehávalo několik mladých žen.
Dívka si sundala neforemný kabát, zatočila se a ukázala svůj perfektní zadek v podivných uplých kalhotách.
"Páni," zvolala uznale jedna z žen. "v tomhle tančíš?"
"No, myslela jsem, že by se v tom dalo sportovat."
"Cože, sportovat?" zeptala se zmateně jedna z mladých žen.
"Ano," usmála se dívka, "a pro muže jsem vymyslela tepláky."

Po nějaké dobře přestalo lorda Sanderse posedávání (lenošení), popíjení (malinové limonády) a neustálé čtení (červená knihovna navíc došla) bavit, řekl si, že si to čekání na svou drahou choť zkrátí tím, že probere jejich věci a trochu je přerovná.
Začal hezky od vstupní síně, kde nechal vyměnit obrazy, v kuchyni obměnil část nádobí, na chodbách nábytek přesunout podle nejnovější rad magazínů "Hnízdečko lásky" a "Feng Shui u Vás doma". A nakonec se vrhl do jejich pokojů.
Rozhodl se napřed projít skříně. Vesty, košile, legíny. Když se dostal k teplákům lady Hildy, poprvé za dobu od jejího odjezdu se smutkem roplakal.

Přišlo jaro, první sluníčko, a on po zimě oprášil kolo. Napumpoval duše, seřídil brzdy, navléknul cyklistické legíny a vyrazil do polí. Zpočátku jel po cyklostezce, ale ta díky pochybnému financování z dotací brzy skončila. Zabočil tedy na silnici. Nepříliš frekventovaná silnička se vinula mezi rybníky a alejemi. Jak mu tak vítr svištěl kolem uší, zasnil se. To ovšem neměl dělat, kde se vzal, tu se vzal, přiřítil se náklaďák šetřící za dálniční známku. Strhnul řídítka, kolo sklouzlo do výmolu v asfaltu a už letěl přilbou napřed.
Teď sedí doma, přes dlahu má navlečené tepláky a jen smutně kouká z okna.

„Dům na Grimmauldově náměstí je pod Fideliem, to asi víš.“
„Jistě. Předpokládám, že heslo dostanu - pokud se mám dostavit na setkání Řádu, bylo by to vhodné…“ usoudil Lucius.
„Dostaneš,“ odpověděl Severus a s kyselým výrazem dodal: „Ale letax neuvolní…“
A protože poblíž domu Blacků nebyla žádná spřátelená domácnost s krbem, museli absolvovat nejprve cestu za bradavické ochrany. Teprve poté se mohli přemístit na Grimmauldovo náměstí.
„Dávej pozor!“ strhnul Severus Luciuse zpět do stínů. „Té dvojici mudlů by naše oblečení mohlo připadat podezřelé. Nechceme přitahovat pozornost.“
„Mudlové se oblékají takto?!?“ vydechl Lucius a vytřeštěně sledoval, jak kolem nich proklusal pár běžců…

"Co to máš na sobě?" zvedl udiveně obočí asistent produkce, který právě vešel do místnosti.
"To jsou teplálky." odpověděl mu napůl nepřítomně scénárista od zapnutého monitoru.
"Hele, slyšel jsem, že tady obchází módní policie a hledá narušitele dobrého vkusu. Radši někam rychle zalez." zasmál se vlastnímu vtipu.
Vzápětí schytal přímý zásah vražedným pohledem, který by dokázal i skály tavit.
"Je to pohodlné a já se právě teď potřebuju spustředit. Taky v tom nehodlám chodit po ulici. To by bylo hloupé. V tašce mám normální kalhoty. A není to tak hrozné. Co kdybych si vzal legíny? To by teprv byla tragédie."

Jedno časté klišé o ženách na mateřské dovolené praví, že ženy jsou doma neupravené, s mastnými vlasy a nosí ušpiněné tepláky nebo legíny. Ten, kdo to psal, jistě neměl děti.
Murphyho zákony pracují dokonale. Ve chvíli, kdy chce člověk opustit byt (ideálně bez dítěte), se najednou přiřítí malý človíček a upatlanýma rukama se jde rozloučit. V lepším případě se člověk jen umyje bez převlečení.
Doma pak jsou nejlepší hry takové, u kterých se člověk zašpiní – razítka, voskovky, křídy, v nouzovém případě stačí i zbytky jídla jako je třeba jogurt nebo omáčka.
Takže raději mám tepláky a legíny a šťastné dítě.