Milenka
Sama, zklamaná
kolčava Koločavou
kráčí. Eržika.
- Číst dál
- 6 komentářů
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Nikola Šuhaj loupežník
Odháněj nám svatý Jiří zlé síly ode dveří
Je to fanfiction na Olbrachtův román. Není to historické věrné drabble :)
Obligátně: zcela mimo obvyklý seriál i fandom.
V lukách to zavoní a Vasilův Petro se ženou vyhání krávy na pastvu. Jedna z krav náhle zastaví; Petrova žena odplivne. Napříč cestou leží zmije. Kdesi v dálce si ježibaba mne ruce.
V lukách to zavoní a Petrův Nikola hladí tvář milenčinu. Eržika pojednou vykřikne: kolem kotníků se prosmýkla zmije. Kdesi v dálce se ježibaba chechtá.
V lukách to zavoní a Nikolova Anna utíká. Nad hlavou jí zaburácí sovětské bombardéry, pod nohu se nastaví zmije. Anna došlápne. Zmije uštkne. Kdesi v dálce ježibaba vítězně vykřikne.
V lukách to nevoní, zbyl asfalt. A v dálce? Ticho. Zde není místa pro ježibaby.
- Číst dál
- 23 komentářů
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Bohatým bral, chudým dával
Nesoutěžní, bez nároku na bod.
Vzpomněla jsem si na Nikolu Šuhaje a musela jsem na to něco napsat. Jako malá jsem hodně poslouchala hudební záznam z divadelní inscenace, tak mám trochu záchvat nostalgie. K poslechu.
Nikola se schovával v lesích. Byl hladový, vyčerpaný, ale odmítal se vzdát. On se nikdy nevzdává. Nikdy ho nedostanou.
Četníci už ho hledali, občas připadli na správnou stopu, ale Nikola jich pár pobil a zase se ztratil v lese.
Eržika doma plakala. Chtěla mu pomoct, chtěla ho vidět. Ach, Nikolko můj... snad jsi v pořádku.
Nikola se už ploužil vyčerpáním, hlad ho obral o poslední síly. Bambitka byla prázdná a nohy ho už nedokázaly ochránit.
Nakonec ho dostali. Neměl z čeho střílet a když na louce potřetí klopýtl, už se nezvedl.
Proti ráně sekyrou ho žádné kouzlo nechránilo.
Zůstala sama.
- Číst dál
- 7 komentářů
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit