Kung Fu Panda

Po měl pocit, že čím víc se snaží zjistit, kým je a odkud přišel, tím víc se sám v sobě ztrácí. Vzpomínky, keré nedokázal zařadit mu již několikrát zhatily plány v těch nejhorších situacích. Vlastně ani nevěděl, že jde o vzpomínky. Měl to jen za noční můry a denní přeludy.
"Přestaň s tím bojovat," poradila mu věštkyně, "nech to plynout".
A tak se po přestal snažit a propojil svou neklidnou mysl s tělem.
Nakonec to dokázal. Měl to před očima. Jsou to vzpomínky z jeho dětství. Raného dětství. Když pro něj maminka obětovala vlastní život.
Teď už ví, kdo je...

Heja!
„Znovu, silněji, pevněji, máš povolené břicho!“
Otřela si čelo. Bylo to náročné. Cvičila už několikátou hodinu.
„Unavená?“
Uvažovala, jestli v tom byl posměšek. Zhluboka se nadechla.
Heja!
„Ale no tak, koukni se, jak stojíš?! To snad?! Víš co, pro dnešek stačí, běž si odpočinout.“
Byla naštvaná. Ne, takhle to nechtěla. Proč mistr stále není spokojen?
Vracela se na pokoj, našlapovala tiše, ale vřelo to v ní. Na druhé straně chodby viselo pět obrazů. Hněv pomalu polevoval, zůstávalo jen odhodlání. Tam ze stěny na ni shlížely její vzory. Ty, které ji ke kung fu přivedly. Mistryně zmije a mistryně tygřice.

Když vzal generál Kai životní energii všem mistrům kung-fu v říši duchů, Chi mistra Oogwaye pro něj byla levná kořist. S takovou mocí už se mohl navrátit zpět do světa smrtelníků.
Co vlastně chtěl generál Kai, Oogwayův dávný přítel? Zjistil, jak z čehokoli a kohokoli získat jeho Chi, jeho životní energii, a toužil po Chi celého světa, aby se stal tou nejmocnější bytostí ve vesmíru. Ale všechno na světě, je pro jednoho až příliš mnoho.
"Kdy už konečně pochopíš, že čím víc bereš, tím míň dostáváš..." byla poslední slova Oogwaye, které Kai slyšel. A jako vždy, na želví slova došlo.