Steampunk

Michal Rosa – práce všeho druhu! – hlásal nadpis na vrchnom poschodí.
Z komínov po stranách sa valili kúdoly hustého dymu.
Majiteľ prevádzky pyšne kráčal po novo otvorenej továrni na
parné tanky a vzducholode.
Skoulaudoval ju ako piatu továreň. Po robotoch, autách, fénoch a mixéroch. Parných.

Konečne bude mať kráľovská armáda poriadne vojsko!
V skutočnosti sa tešil, ako na tom zarobí.

Co čert nechcel, behom dvoch týždňov sa stali dve veci.
Vojna skončila víťazstvom kráľovstva
a akýsi Tomáš Tesla z Podunajskej Lužnej vynašiel elektrinu.

SKONČILA DOBA STEAMPUNKOVÁ! – hlásal novinový titulok.
Michala našli o pol roka obeseného doma.
Všetky jeho firmy žiaľ skrachovali.

Eva s dcerou běžely o život, chtěli je zabít. Někde se schovat, najít bezpečí.
„Mami, říkala jsi, že svět bude jako před válkou.“
„Ano, vím, slibuju, že bude.“
„Ale je to 18 let a není! Lovci pořád zabíjejí. Jak jsem ti mohla věřit?“
„Protože jsem ti to řekla. Nepotřebovala jsi vysvětlení.“
Ráno je našli, obklíčili. Eva nemohla dceru ochránit.
„Nepřibližujte se. Umí ji použít!“ řvala dcera na krvelačné ozbrojené zrůdy.
„A co, koťátko?“ smál se velitel.
„Má tu zbraň Segrega, rozloží vás na atomy, blbečci! Použije ji!“
Jana užasla, lovci prchají pryč.
„Uvěřili mi.“ se slzami v očích objala matku.

Historie lidstva byla vždy více či méně krvavá. V civilizované společnosti, kde si jsou všichni rovni, však není pro nějaké barbarské zacházení místo.
Dnešní šedé eminence nepotřebují tak očividně vraždit, aby něčeho dosáhly.
Mají totiž čas.
A své vlastní způsoby.
Jejich zákony zakazují, aby si špinili ruce lidskou krví.
Je pro ně pohodlnější zařídit, aby vybrané skupiny lidí postupně ztratily schopnost rozmnožování. Těch pár generací čekání, než se na planetě udělá trochu místo pro ně nehraje roli. Mezitím na oko pracují ve prospěch všech.
Úsměv, služebníček, poklona.
Jednou přijde vhodná chvíle a oni konečně vypustí do světa své mechanické děti.

Se zatajeným dechem umisťovala zbývající součástky.
Teď se ukáže, jestli všechny ty probdělé noci k něčemu byly, nebo tahle věc skončí na hromadě šrotu, tak jako předchozí pokusy.
Plna očekávání uchopila pinzetou poslední ozubené kolečko a nacvičeným pohybem ho opatrně vložila na své místo. Ozvalo se jemné cvaknutí a celý mechanismus se rozběhl, jako by to dělal každý den. Kolečka potichu klapala a hrála si svou vlastní symfonii.
Vydechla úlevou a zavřela dvířka, dokázala to!
Mnozí zkušenější vědci se o to pokoušeli a nakonec je předběhla ona.
Láskyplně hleděla na své dílo.
Malá kovová hlavička se otočila a otevřela oči.