Bylo nás pět (Karel Poláček)

Čeledín Jakub od Bejvalů jest nemluva a lidé proto soudí, že to nemá v hlavě v pořádku. My hoši ovšem víme, že to jenom předstírá, aby mu všichni dali svátek. A když má volno, moříme ho, aby nám postavil draka.
Když jsme ho mořili naposledy, hrál zrovna u Friedmannů karty, pročež nás odbyl, že nemá kdy.
A pan Friedmann pravil: „Nějak vám ten list dneska nejde.“
„No bať,“ přikývl Jakub. Potom přebil jeho kulovou sedmu trumfovým esem. „Inu…“ pokrčil s úsměvem rameny.
Pročež jsme zajásali, jelikož bylo jasné, že v dobrém rozmaru nám postaví takového draka, že Habrováci puknou závistí.
***

„Pánové, chápete to? Vona dneska vůbec nepíše!“
„Jelikož furt tahá jakési mříže.“
„Já teda jenom valím vočadla…“
„Sem myslel, že bude vyprávět, jak tenkrát cirkusákům utekla ta cvičená vopice a sežrala Kozí Kuncce všechny pomoranče, načež vyšplhala na kostelní věž.“
„A my ji dostali zpátky do klece na pytlík buráků, což byl můj vlastnoruční vynález.“
„Pánové, nepůjdem jí s těmi mřížemi trochu helfnout?“
„Nepodlézej, šlejško!“
„Tak co za ni vymyslet to drabble?“
*
A zatímco chlapci týrali své mozky, já seděla mezi záhonky a fascinovaně zírala na čerstvě opravený plot.
Pročež teď už se mi do zahrádky žádní zatracení divočáci nedostanou!
***

PAJDA (-y, -ou)
1) kulhavý člověk, viz heslo mrzák, též Zilvar Josef st.
2) málo obvyklé české příjmení, viz heslo příjmení česká neobvyklá
3) pes Eduarda Kemlinka (viz heslo Poláček, Karel: Bylo nás pět – postavy), vyznačující se milou přátelskou povahou, jakož i extrémní žravostí. Jest velice dlouhý, ale nožičky má krátké a křivé. Umí utíkat tak, že ho nikdo nedohoní. Když utíká, tak se směje, vyplazjuje jazyk a uši mu plandají kolem hlavy. Když chce, aby mu doma otevřeli, tak zaťuká ocáskem na dveře. Nejraději žere všechno. Klidně i máčenou okurku nebo špulku režných nití, viz též heslo přírodní úkaz.
***

Na závěr školy secvičujeme divadelní představení, jelikož pan učitel soudí, že je to pro žactvo výchovné.
Pepek obdržel roli námořního kapitána, pročež mořil svého tatínka, aby mu půjčil dřevěnou nohu, aby to bylo jako doopravdy.
Pan Zilvar se napil z poloprázdné placatky, zavřel oči a pravil: „Nic! Anóbrž nejsem zvědavý na žádná alotria!“
Pročež Pepek vysvětloval, že jako kapitán nejprve počestně zhyne na tropickou chorobu, námořníci pláčí a potom následuje šturm.
Pan Zilvar pootevřel jedno oko a pravil, ať si z něj Pepek nedělá frňuousy, jelikož námořníci žádný rum nepláčí!
Pročež ho poslal do hospody na dluh pro novou placatku.
***

Včera si tatínek oblékl sváteční šaty a pravil: „Co naplat, maminko, musíme mezi lidi, aby se neřeklo, že živnost upadá.“
S bráchou Láďou potom hráli piliár, všecky obehráli, zejména cukráře pana Svobodu, pročež tatínek objednal kořauku pro celou hospodu.
Dnes se probudil až odpoledne a hned po Kristýně žádal studený obklad. Potom vstal, jelikož musel nutně na dvůr. Načež zašel do kvelbu pro kyselou okurku a zpátky do kuchyně vyměnit studený obklad.
Pročež maminka pravila: „Vendo, Vendo, stálo ti to za to?“
A tatínek odpověděl: „Já to nechápu. Vždyť té jalovcové nebylo víc než kalíšek nebo dva, čili prakticky nic.“
***

Dnešek je príma, jelikož v biografu dávají film, který není vhodný pro mravní vývoj nezletilých. Pročež jsme dovnitř museli vlézt tajně.
A v tom filmu byl pán, co miloval jistou slečnu, a druhý pán, co taky miloval tu slečnu, ale ona ho nechtěla. Pročež ta slečna jest převelice krásná a se vším si hnedle ví rady, skoro jako Bejvalův čeledín Jakub, co rozumí koňský řeči.
Jenže pan Maule, který trhá lístky, zpozoroval, že jsme dovnitř vlezli bez placení, a vyhodil nás ven. Pročež teď nevíme, zda slečna Mary nakonec bídně zahynula, nebo se provdala a žila šťastně až do smrti.
***

Před několika dny se na všech nárožích objevily plakáty oznamující, že do městečka zavítá slavný cirkus Rudolfi.
Pročež ode dneška máme ve třídě nového žáka. Nazývá se Kasalický Alfons, umí veletoč na bradlech a vůbec je nejlepší v tělocviku, jelikož když ho někdo sváže provazem, dokáže se z každé smyčky hned vyprostit. Je proto velice hrdý a každému vykládá, že je to starý Houdiniho trik.
Pročež mu Pepek o přestávce přivázal ruce tkaničkami k židli, a zatímco Kasalický nadával a usilovně se kroutil, sežral mu celou svačinu.
Děsně se přitom šklebil a pravil: „Tohle, holenku, je zase Zilvarova válečná lest!“
***

Ze všech ďoučat ve škole mám nejraději Evu Svobodovou, jelikož krásně voní vanilkou.
Její rodiče mají na náměstí cukrárnu, kolem které chodíme ze školy.
A hrajeme takovou hru, že stojíme před výlohou a značnou rychlostí si rozdělujeme všechny dorty, cucavé štangličky a barevná mejdlíčka.
„To je moje,“ ukázal jsem na čokoládový dort.
Ale Bejval se zašklebil a pravil: „Hahá, ten je můj, jelikož jsem si ho zabral už včera!“ A chtěl, aby mu Eva potvrdila, že si ho zabral už včera.
Pročež s úsměvem zavrtěla hlavou, jako že si nevzpomíná, a přitom mi tajně do kapsy strčila kornout slaných mandliček.
***

Když nemůžu lítat po venku, tak čtu.
Nejraději kliftónky a verneovky, jelikož mám v úmyslu státi se taktéž hrdinou, odhalovat nekalé živly, létat ve vzducholodi neb horkovzdušném balónu a podniknout slavnou objevitelskou výpravu.
Když jsem to ale řekl před strejdou a tetou Vařekovými, co k nám v neděli přišli na oběd, tvářili se velice pohoršeně a zatímco si pořád nandávali na talíř, pravili: „To je ta vaše výchova, pak to máte někam dopracovat, když všecko prožerete a rozházíte za hlouposti.“
Pročež tetě při řeči zaskočila kost.
Já se smál a šklebil velice škodolibě a ona pravila: „To máme za všechno.“
***

Dnes jsem musel hlídat Mančinku, jelikož maminka s Kristýnou šly vybírat látku na nové šaty. Brblal jsem, ale maminka varovným hlasem pravila: „Však tě neubude!“
Pročež jsem maloval obrázek do školy a Mančinka mi porád brala pastelky. Nejprve ztratila červenou, potom žlutou píchla kocoura Honzu do oka a nakonec mi někam schovala i zelenou. Mně to bylo fuk a domaloval jsem to barvičkami, které mi zbyly.
Pan učitel si ho prohlížel velmi zamyšleně a nakonec pravil, že mám zajímavé barevné vnímání světa, pročež napsal našim dopis, jestli mě místo do houslí nechtějí raději posílat ke slečně řídících na hodiny kreslení.
***