Bylo nás pět (Karel Poláček)

Největší nepřátelé jsou Habrováci, pronárod zlý a zlolajný. Počátek nepřátelství nehynoucího zahalen jest mlhou dávnověku.
Pověst praví, že kdysi statečný a bohabojný rek založil sobě tvrz v ulici Palackého, jež otevřena a přátelská byla chlapcům pilným a zdatným.
To těžce nesli obyvatelé usídleni po obou březích potoka javornického, i připlížili se tmou k sídlu onoho hrdiny a lstí a úskokem, jež jsou jim vlastní, zmocnili se statků jeho a plenili a hanobili je.
Nedal se chrabrý rek a vydobyl si zpět, co mu patřilo.
Na paměť pokoření jejich, rozhořela se nenávist Habrováků k hochům z Palackého ulice, jež trvá dodnes.

Bejval Antonín jest z nás největší vynálezce. My ho moříme, aby vymýšlel, neboť jeho nápady se nám zamlouvají, a on vymýšlí, neboť jeho vynálezy chválíme.
Objevil tehdy hru. Pravil, že budeme jako Hood Robin, chránit slabé a utlačované, bohaté obírat a chudým dávat.
Mužové reptali všici kromě Zilvara, jenž pravil, že je ze všech nejchudší, a proto musí všechno dostat. Mlsně se přitom díval na ten velikánský dort ve výloze u Svobodů.
Eva pravila, že jakožto děvče o Robinu Hoodovi pranic neví, a že se bude doma muset ujistit.
Pročež dalšího jitra na dveřích krámu cukráře Svobody přibyly silné řetězy.

Pročež skončil pokus s přepravou věcí pomocí papírových draků, anžto drak uvízl na stromě, úplně nahoře a Jirsák Čeněk pravil, že on hned věděl, že je to pitomý nápad. „Ty votroku,“ řekl mu Zilvar, jenž jest z chudobince, pročež nemluví řádně, „pročs to neřek?“ Ale Jirsák Čeněk odvětil, že všichni máme Bejvala Antonína za velkého vynálezce a patent na rozum, ale on ví dávno, že se Bejval jenom vytahuje a my to žereme. Pak odešel ke svaté zpovědi, neboť bral při pokusu jméno Boží nadarmo.
My ostatní jsme se zapřisáhli, že s Jirsákem do smrti smrťoucí nepromluvíme, jelikož je falešný.

Za časného jitra shromáždilo se mužstvo na louce a jalo se hráti hry. Éda Kemlink donesl kopací míč, jakož i kuličky. Zilvar se okamžitě otázal, zda s sebou Eva Svobodová nemá buchty, pročež mu Bejval odpověděl, že jídlo na kolbišti nemá co dělat.
Ovšem zase to byl Jirsák Čeněk, kdo všecko pokazil. Příšerně se šklebil a všude rozhlašoval, že jsem ženich a že Eva je moje nevěsta.
Pročež jsem zavedl hru novou, zcela neozkoušenou, a když jsem ji potají sdělil Bejvalovi, pravil, že se mu zamlouvá.
„Sám jsi ženich!“ zařval jsem strašlivým hlasem. Pak se na Čeňka Jirsáka všichni vrhli.

Zilvar ve škole nedává pozor, naopak vyrušuje, ale říká, že jeho tatínek vyrůstal v chudobinci, pročež on to má v suchu. My s ním ale chodíme, protože vymýšlí bezva lumpárny a ničeho se nebojí. S kým vůbec nechodíme, to je Arnošt Pleva, který koktá a děsně u toho plive, a Ota Soumarů, jehož tatínek dělá u metařů, pije kořalku a byl i v kriminále. Soumarovi dřív měli fabriku. Můj tatínek jednou říkal, že jako malý u nich několikrát byl a koho by to prý tenkrát napadlo. Načež mě maminka poslala dělat úkoly a tatínkovi vynadala, ať tohle přede mnou nevykládá.

Pan Fajst jest pokladníkem na penzi. Má spoustu času a proto otravuje a donáší na nás do školy. Pročež jsme mu přísahali strašlivou pomstu.
Letos o vánocích k nám přijel na návštěvu brácha Láďa, co se učí na příručího až v Teplicích. Mluvil hlubokým hlasem, ptal se mě, jak prospívám, a koukal mi do sešitů.
Ale já beztak věděl, že by nejraději kul pomstu s náma, jenže nemůže, anóbrž už je dospělý.
Pročež když jsme panu Fajstovi psali na dveře neslušný nápis, Ladislav stál na rohu, pokuřoval sváteční viržinko a dával bedlivý pozor, aby nás při tom psaní nikdo nenačapal.
***

Mančinka je nýčko větší, pročež v jednom kuse vykřikuje já sama, já taky a podobně.
„Já sama!“ pravila a vyklopila misku dušené mrkve na kocoura Honzu, jenž úlekem vystřelil na dvůr.
„Já taky!“ dožadovala se, když jsme s klucima odcházeli do biografu.
Pročež jsem jí domlouval dospělým hlasem a ona soustředěně krabatila čelo, asi jako když nás pan Letovský, co je v městečku strážníkem, nabádá k pořádku.
Pročež zalezla do postýlky, a jak usnula, malounko se ze spaní usmívala.
A já vím, na co přitom myslela – že musí rychle vyrůst, aby nám stačila a co nevidět mohla chodit s námi…
***