Malý princ AU

Krása a hloubka hvězd je však bezedná…

Volaly ho. 
Tolik co objevovat. 

Kdo jen ví, odkud jsme a kde je naše doma? 
V náruči bezpečí se naše duše schová. 

Ne všechny objevy byly krásné. 
Ztroskotal v poušti. 

I když je to místo malé, duše má tam patří stále. 

Vždy cestoval nalehko. 

V písčité poušti se nic neodpouští…

Tentokrát bude ještě lehčí. 
Čeká na něj jeho květina. Má za ni zodpovědnost. 

Když slunce zapadá, vždycky něco končí. Ale také něco nového začíná. 
Temnotu rozetne teskný a hvězdný svit. 

Vrací se domů.

Tisíc hvězd a tisíc planet, pohleď výš, proč hlavu sklánět? 

Všichni běhají kolem sedmi osmin (osmá osmina je vrtule ve studni) letadla.
Sedm osmin TohoHodnýho se objevuje za levým křídlem, osmá osmina za pravým křídlem mává vítězně francouzskou vlajkou.
"Vyhráli jsme!" huláká TenZlej.
"Ssssss!" huláká had.
"Mně hrábne!" huláká liška a snaží se oba Prince svázat dohromady psím vodítkem. Ze sedmi osmin je úspěšná, ale pak se ruka TohoHodnýho nenápadně odplazí a předstírá, že je taky had.
Najednou všechen křik utichne.
Kde jsou - co? To všechno bylo...
Fata morgána zvolna mizí. Jen poslední osmina zůstává - liščí ocas tváří, do ruda spálených sluncem.
Letec je pojednou sám, s ústy jako troud.

Den 3.
Došly mi cigarety. Poprosil sem TohoHodnýho, aby mi smotl jednu růžičku. Smotl mi rovnou dvě, prej zahulíme, uvidíme, hehehe!
Pak sme zjistili, že nám dochází voda (liška skoro všechnu spotřebovala, když zalívala růžičky).
I jal sem se kopat studnu.
Po půlhodině kopání sem našel kaktus, ložisko ropy, Yettiho a jadernou ponorku.
Všechno sem to prodal lampáři, co jel kolem na tuleni.
A od arabskýho šejka, kterej pro změnu přijel na ledním medvědovi, sem koupil novou vrtuli (tu starou rozbitou jsem dal TomuZlýmu, zrovna si s ní hraje na protiatomový kryt), jed na krysy, lembas a dveře do Narnie.

"Heja heja heja heja!" řve světlovlasý chlapec a soustředěně kope do vrtule. Všude létá písek i s brouky, štíry a jedním hadem.
"Co to děláš!" huláká vyděšeně letec. "Vždyť to úplně zničíš!"
"To taky chci, hejáááááá!" zamává kluk nad hlavou hadem a mrští jím do studny. Ozve se vzteklé šplouchnutí. "A teď si fetnem růžičky!"
Opodál sedí liška a drží se za hlavu. Jednou to adoptuješ a vychováš jako vlastní, a ono tohle. Ochočit prej! Měla jsem je sežrat, dokud jsem mohla.
"Sorry jako," vzdechne druhý, zcela identický kluk, lajdající opodál. "Brácha se ňák nepoved. Prej má GMBH... UJAK...ISBN!"

Ze všech pot jenom stříká. (Ano, i z hada.) Pokoušejí se totiž dostat letadlo zpátky na kola.
Malý princ si sundal kazajku a rukama, na kterých chybí ukazováček a malíček ("ukousla mi je liška, hehehe!"), se opírá do boku letadla.
Hada má namotaného na lýtku.
"Tak sakra zaberte! Hej - RUP, hej - RUP!" řve mladík, co tomu šéfuje, a dramatickým gestem helmu odhazuje v dál.
Konečně se letadlo s hlasitým skřípěním převrátí.
"Jó, jsme nejlepší nejvíc kůl tým ever, high five!" napřahuje ruce ke svým společníkům.
"Ssssssám sešššššš high five," zasyčí had, ruce nemaje, a uraženě se odplazí trucovat pod helmu.

BUM! BÁC! PLESK!
ÁÁÁÁÁÁ!
"Blbej krám!" zařve.
"Máš problém?" zamrká na něj malé roztomilé stvoření. "Já mám zase žížu!"
V ruce drží past na lišku. Tvářičky má červený jako růže, asi na něčem jede.
"Tyvole, cizí děti, to mi ještě chybělo!"
Mladík kopne do vrtule. Ta odletí stranou a zapadne do písku.
AUVAJSSSSS! Bessssspečnost letového provosssssu ti assssssi nic neříká, sssssso?" ozve se z písku ublíženě.
"Tak co?" tváří se nedočkavě mladý muž.
Jeho společník vzdychne a papír s ukázkou z nové knihy odsune stranou.
"Exupéry, simvás. Parodie dneska už nikdo nečte. Nechcete toho Malýho prince přece jenom trošku předělat?"