DMD č. 25. pro 25. 4. 2017. Téma: Sedm osmin

Svítá. Jeden za druhým brodí se chlapi po pás šedou mlhou. První paprsky slunce se zalesknou na čepelích kos. Do ticha začínají křičet ptáci. Je půl páté.
Sekáči v řadě postupují zeleným mořem. Tráva je křehká a plná rosy. Vlna za vlnou klesá v příboji žencům pod nohy. Je půl osmé.
Po modrém nebi se pomalu sunou bílá oblaka. Děvčata v řadě postupují loukou. Tráva je vláčná a sladce voní. Je půl páté.
Stmívá se. Seno skopené, chasa se vrací domů, žertují. Je půl jedenácté.
Usínají v bílých duchnách, vlasy jim voní prvním senem, prsty propletené. Je půl druhé ráno.

Bylo ráno, den první.
Prsty běhaly po klávesnici, hotová práce utěšeně přibývala.
Byl večer, den první.
Zbývala toho tak půlka.
Bylo ráno, den druhý.
Práce naskákalo snad víc včera.
Byl večer, den druhý.
Zbývala toho tak třetina.
Bylo ráno, den třetí.
S nadšením prstíky ťukaly.
Byl večer, den třetí.
Zbývala toho tak čtvrtina.
Bylo ráno, den čtvrtý.
Tady pár oprav, tady něco doplnit.
Byl večer, den čtvrtý.
Zbývala toho tak pětina.
Bylo ráno, den pátý.
To už musím dodělat.
Byl večer, den pátý.
Zbývala toho tak šestina.
Bylo ráno, den šestý.
Sklenku vody vystřídal silný čaj.
Nehotovo. Co bude zítra?

Rozdělím si srdce svoje
na osminy plné nepokoje,
plné milostného boje.
Bude plné všech mých lásek velkých,
ať už milostných či prátelských,
hlubokých či mělkých.
První dvě básníček můj bude
a všechno, co z ní kdy zbude
a co mi jí připomíná všude.
Druhé dvě jsou pro múzu mou
a jak rychle s ní všechny city jdou
a všechny alkoholy s ní krásné jsou.
Třetí, čtvrtá a páta jsou pro něj,
včabčáčka, co říkám mu "pěj"
a on mě "ty se směj."
Tu poslední nechám prázdnou,
pro ty lásky, co tak váznou
a abych neodešla s prázdnou.
Stále.
Miluju.
Tebe.

Kryšpín Táhlo neměl ani trochu dobrý den. Už u snídaně ve Velké síni si z něj spolužáci z ročníku dělali legraci a popisovali mu všechny možné způsoby, jimiž se bude moci při dnešní zkoušce z Vyvolávání ocitnout v Podzemním rozměru, zhmotnit si na hlavě démona nebo se jednoduše odpálit. Nejhorší na tom samozřejmě bylo, že všechny tyhle možné konce už dávno znal a každý z nich už ho v noci probudil tolikrát, že k nim vlastně cítil trochu nejistě blízký, důvěrný vztah.
Zatím se mu totiž vždy povedlo provést vyvolávací oktagram všemi barvami, bohužel až na tu poslední - barvu kouzel.

"Mám to! Sedm osmin!" vykřikl Daniel Jackson.
O'Neill se na něj překvapeně podíval: "Cože?"
"No," Daniel poodstoupil od kamenné desky, "píše se tu, že sedm osmin střeží dveře."
"Tady jsou jen čtyři části." ukázal O'Neill na podstavec, na kterém ležely 4 ploché kameny tvořící obrazec.
Daniel pokrčil rameny, Teal'c vzal jeden z kamenů a prohlížel si ho. Po chvíli zvedl jedno obočí a vzal další kámen. Potom další. Ostatní ho se zájmem pozorovali.
Pak jeden z kamenů rozlomil.
"Co to děláš," vykřikl Daniel.
"Ty kameny mají uprostřed rýhu, Danieli Jacksone."
"Teal'cu, ty jsi génius!" vrhl se ke kamenné desce Daniel.

„Hotovo,“ spokojeně se rozhlédla Hermiona kolem sebe.
„Co?“ zabručel Ron.
„Esej pro McGonagallovou.“
Ron vyskočil z křesla.
„Na ZÍTRA? Proč jsi nic neřekla, kde mám brk...“
„Na příští týden,“ protočila panenky.
Ron zapadl zpátky do křesla.
„Hermiono. To je OSM dní. Nebuď absurdní. HRÓÓÓMADA času.“
*
„Mám CELÝ týden. Stejně, to se nemůže uspěchat, víš.“
*
„Šest dní! Hermiono, VÁŽNĚ...“
*
„Musím dopsat DNEŠNÍ esej.“
*
„JAKOU esej?“ Harry sebou zmateně trhl.
*
„Tři dny. V POHODĚ stačí, když zítra...“
*
„Na ZÍTRA? Proč jste mi nic... Ehm, Hermiono?“
„Hróóómada času...“
„Sedm osmin hromady nějak... zmizelo.“
„URČITĚ to zvládneš s osminou,“ líně se zahleděla na jezero.

Před vrátky zastavila limuzína. Vystoupil muž v černém kabátu a klobouku.
James vyhlédl z okna a zbledl.
"Našel nás!" zakřičel. "Utečte Lily!"
Střelecký reprezentant SS, terorista Thomas Volldiemarter Rätsel vykopl dveře.
James vylovil svoji pistoli a vyběhl do předsíně.
Střelba.
Ticho.
Plačící Lily vyběhla po schodech k Harrymu.
Kroky.
Lily zvedla židli a stoupla si vedle dveří připravená udeřit.
Vzápětí stěnu i Lily provrtal výstřel. Mladá žena padla k zemi.
Pak muž v černém vstoupil do dětského pokoje.
Namířil revolver na Harryho.
Vzápětí explodoval zaseknutý náboj, odpálil granát v Rätselově kapse a sedm osmin jeho majitele se rozletělo po pokoji.

Spokojené si prohlédla své dílo. Domácí pizzu nedělala už dlouho, ale že se jí povedla!
Ještě prostřít stůl.
Zapálit svíčku. Ne, ještě je brzo...
Sfouknout svíčku.
Převléct se.
Učesat se. Drdol? Nee... rozpustit. Ne. Drdol.
Pizza, nakrájená na osm dílů, leží na stole.
Uždibla kousek. Hmm, vážně se mi povedla...
O hodně později zarachotil klíč v zámku.
,,Promiň lásko... bylo to delší než jsme čekali. Uvnitř toho baráku bylo plno lidí..."
,,A zachránili jste všechny?" ,,Naštěstí jo." Štastně ji objal.
,,No teda, z pizzy nakonec moc nezbylo, koukám?"
,,Ale prosimtě, zbyla ti celá jedna osmina!" Zasmála se a políbila ho.

Erwin s Mikem se rozhodli dát si na chvíli oraz od věčného cestování a na nějakou dobu pobýt na jedné planetě. Měli zrovna štěstí a našli nabídku práce učení magie pro osmerčata tamní vážené rodiny. Spousta kouzelníků se o tuto pozici ucházela, a tak si je rodiče všechny pozvali.
Nejstarší z dětí kypělo magií a většina kouzelníků a mágů se seběhla kolem něj, nedotčeného potenciálu. Všichni jej chtěli učit, a nadšení rodiče souhlasili. Erwin a Mike se rozhodli za menší odměnu učit zbylých sedm sourozenců.
Strávili s nimi pět let, a na konci těch sedm osmin daleko předčilo svého bratra.

Karel stál pod právě kvetoucí lípou a roztěkanýma očima pátral v nevysoké trávě po kaštanech, nic ale nenašel, přece jen stál pod lípou... Bylo jaro a všechno kvetlo, bzučelo a slunce hřálo radostí. Karel si strčil ruce do kapes a kopnul do širokého kmene prastarého stromu. Vydal se na cestu domů, která někdy trvala deset minut a někdy i celá desetiletí. Klackama mlátil do kopřiv a do všeho, na co dosáhl. Když vstoupil do kuchyně, maminka zrovna dětem rozdělovala pečené kousky jablíček. Jakmile ho spatřila, patřila jablíčka jen jemu. Dostal celých sedm osmin pytlíku křížal. Jeho život nikdy nebyl fér.