DMD č. 7. pro 7. 4. 2017. Téma: Bezpečnost letového provozu

Máte letadlo. Jako pilot víte, kam chcete letět.
Do letadla ale nastupují cestující s jinými směry cesty.
Pro zvládnutí situace přiberete druhého pilota. Ten ale chce také určovat trasu letu.
Časem přistoupí malincí cestující, kteří svým křikem překřičí ostatní, co jsou na palubě. A když ne, tak se rozbrečí.
Letadlo se otřásá v základech.
Kam jste to původně chtěli letět?
Jediná možnost předejití psychickému kolapsu pilota: zavřít kabinu, nabrat rychlost a držet původní plán.
U dalších letů se doporučuje, vpustit na palubu jen ty, kteří chtějí letět do Vámi vybrané destinace.
V opačném případě by byla ohrožena bezpečnost letového provozu.

„A dál za Dolním městem?"
„Kamenné zahrady," zavrzal Porub. „Rostou na nich balvany jako ten náš, plovoucí. Na stejném balvanu ostatně stojí Svatý Frax, podívej."
„Dost řečí! Porube, potřebuju tě v lanoví. Snítku, k pákám."
„A co je za Kamennými zahradami? Poletíme tam?"
„Ne. Nic tam není."
„Jak, nic? Je tam poušť? Nebo moře?"
„Vůbec nic. Končí tam svět."
„Svět nemůže jen tak skončit! Odkud fouká ten vítr?"
V Bouřliváku zaskřípělo a zapraskalo. Zavadil o věž mrakozpytců. Mračný vlk se honem vrhl k pákám, aby zabránil škodám.
„Pamatuj si jednou provždy: Nezáleží na tom, odkud vítr fouká. Důležité je kam!"

Bezpečnosti letového provozu zrovna nevěříš.
Z cesty letadlem jsi měla hrůzu.
Ale přesto jsi letěla...
Možná proto, že jsi vedle sebe měla nejlepší kamarádku a v ní oporu, stejně jako ona v tobě.
Je pro tebe prostě tvým druhým já, tvým druhým tlustým kotníkem, a to se mi na vás líbí.
Ano, máš tlustý kotníky.
Taky máš prsa na zádech.
Vidíš barevný stromy.
Bláznivě poskakuješ na zastávce a máváš za odjíždějícím metrem.
Vzápětí mě s vážnou tváří posloucháš a pomáháš mi, vyznat se v mých problémech a najít řešení.
Nikdy mi neřekneš, že si vymýšlím.
Věříme si.
MÁME TLUSTÝ KOTNÍKY!

Teroristická skupina známá pod jménem Řád opět ohrozila bezpečnost v hlavním městě. Letka maskovaných osob (po jejichž totožnosti bystrozorové stále marně pátrají, podrobnosti v rozhovoru s Kingsleym Pastorkem na straně 5) včera ve večerních hodinách zaútočila na Příčnou ulici. Vzhledem k takřka nulové přístupnosti ulice z vnějšího Londýna jde o důkaz, že čelíme vskutku mocnému protivníkovi, uvedl pro Denní věštec ministr kouzel Raddle.
Sirius Black znechuceně odhodil noviny.
„Amatéři! Já bych vám ukázal útok. Pár bomb hnojůvek a máte odbojovou činnost jak vyšitou. Ale jestli vás brzo nenajdeme, budu si muset tu masku nasadit sám, ať má Kingsley koho zatýkat.“

všichni spí
"Já se bojím," zavřískne děvčátko a klopýtá a klopýtá, protože podlaha se hýbe a letadlo spadne a kde je ten pán na telefonu?
sama

Eurus sledovala staršího bratra.
Její výraz byl klidný, bez emocí - snad jen se špetkou profesionální zvědavosti.
pevně sevře telefon a čeká
"Čas běží," poznamenala.
ale už nemůže
letadlo padá
"Nejsi sama," řekl Sherlock a objal ji.

její pád zdrží bratrovy ruce
na okamžik se cítí bezpečně. téměř... lidsky

"Jsem tu," řekl.
ale proklouzne a vznáší se pryč, tentokrát bez letadla, bez spících lidí - iluze naděje na nesamotu
i bez osamělosti
Zvuk houslí.
pozvedne smyčec

Letní ráno, při zemi trochu mlha, jinak krásný den. Astrid vyrazila na pravidelnou obhĺídku ostrova. Byla daleko za vesnicí, když jí náhle kolem hlavy proletěl balvan. Astrid i Buřina sebou leknutím trhly, že Astrid málem spadla.
Vyrazila směrem odkud přiletěl a pod závojem mlhy zahlédla několik obléhacích strojů.
„Jak se sakra Alvin dostal na ostrov?“ pomyslela si. Přistála kousek od nich a pomalu se k nim doplížila. Čekala celou skupinu, byl tam však jediný viking. Tlamoun. „Co to tu sakra vyvádíš?!?“ vykřikla. „Málem jsi mě zabil!“
„Astrid?“ zarazil se Tlamoun. „Nevšim jsem si tě, promiň. Berta se po ránu nudila ...“

Sklepal ze špičky boty hroudu zeleného slizu opatrně do křoví (sliz mu zamával), vzal za kliku...
Na dveřích byl lístek. Pokutový lístek.
„Překročení povolené... Vizuálně zjevné technické... Na úřad?!“ zaúpěl.
Otevřel dveře.
„Omlouvám se,“ pronesl do zlověstného ticha provinile, „asi jsme včera nedodrželi předpisy. Zajisté nesu plnou zodp-...“
Všechna světla zhasla ve cvakavé výčitce.
*
Odkašlal si. Muž v kanceláři se otočil.
„JACK HARKNESS?“
„Koukám, že Doktůrek zlobí a nedodržuje pravidla bezpečnosti letového provozu,“ zazubil se novopečený úředník.
„Tak co to bude, potrestání, nebo úplateček?“ mrkl.
Na Doctorově rameni vykoukl zbytek zeleného slizu.
„Vyřešíme to ve třech?“ vrhl Jack zářivý úsměv.

Už pět minut hypnotizovala prázdný kus pergamenu, nedoufajíc v nic menšího než geniální způsob, jak se vyhnout hypnotizování dalších pergamenů. Kolem jejího stolu se vznášela koncentrovaná kávová mlha.
Sklo z nádherně vitrážového okna se vysypalo. Zamrkala. Pomalu zvedla hlavu...
„Kdo to hodil?!“ Trojice mladistvých delikventů – mladý pan Potter, Weasley a (poněkud překvapivě) Longbottom – strnula v letu. „Ke mně do kabinetu, holoto!“
Profesorka Sinistrová si v absolutní frustraci tiskla prsty ke spánkům a pokoušela se přenést na veselejší místo.
„Pane Pottere, Weasley, Longbottome, slyšeli jste už někdy o pravidlech bezpečnosti během letového provozu?“
(Loni, na stejném místě, od stejné zdrcené astronomky.)

"Erwin, jseš si vážně jistá, že to bude v pohodě?"
"No jasně!"
"Vážně, vážně jistá?"
"Hele, Miku, snad už jsem ti říkala že s tím zkušenost! Nepodceňuj mě!"
"Říkala. Ale taky jsi říkala že na mojí planetě ani na té kde tě ten tvůj strejda vychovával žádný extra letecký provoz nebyl."
"Prosím tě z čeho máš pořád takovej strach?!"
"Nepřijde mi bezpečné vydat se na cestu na létajícím koberci když je nebe plné létajících vozidel!"
"Miku, ty jseš ale strašnej strašpytel!"
"Co když do nás nějaký narazí!"
"Všichni prosím, toto má být odvážný bojovník..." Ukazuje Erwin rukama směrem k Mikovi.

Svist! Křach!
Dvě stopy rozčísnutého vzduchu se spojí v jednom místě. Otřes země doprovodí hlavní rána i spousta řinčení.
Tak se děje každou chvíli, tu níž, tu výš, tu dál, tu blíž.
Občas se nespojí dvě stopy, ale stopa a strom. Řinčení je méně, ale rána také obrovská.
Vzum! Bum!
Jako by nikdo neřešil, že bez pravidel pro vymršťování do vzduchu musí k takovým srážkám docházet. Jako by snad takové srážky byly vítaným dokreslením divoké show.
V neskutečné vřavě se mísí výkřiky bolestné i radostné.
Vyděšení legionáři si občas dovolí ohlédnout se po svých spolubojovnících.
Rozvášnění Galové vzdušné srážky neřeší.