Ať žijí duchové

Ja tem dnesnim detem nerozumim. Jak jen jsou cilevedomi. A vytrvali. A zrucni. Ceho si umanou, toho dosahnou. To za mych casu snad ani nebyvalo. Driv stacilo jen prikazat a muselo tak byt. Ze by dedic neposlechl sveho rodice? Nebo dcera prikazu stryce? Nebylo mozna. Ale dnes? Pres zakaz se vypravili na hrad, aby ho opravili. Je to slechetne? Je to velmi slechetne. A na dar pro hradniho pana nezapominaji.
Ale prece jen je mi trochu lito, ze mou pomoc odmitli. Nekdo si vybere kouzlo na sto let dopredu a zcela zbytecne. Jeden si pak prijde jako do stareho zeleza.

Skřítkové tesaři vylezli z mechu,
novinky dolehly až k jejich slechu.
Rytíř Brtník prý si bere jistou Černou kroniku,
Leontýnka za macechu nechce starou papriku.
Pocit, že se rytíř zbláznil mají také trpajzlíci,
odmítají Brtníkovi nosit na hrob bílou svíci.
Z díry totiž dostanou se jednou za sto let,
a to sbohem smrtelníkům řekne tento svět.
Leontýnka půjčila jim zjevovací pergamen,
a oni teď s novinami za Kronikou pádí ven.
Ve výstřižcích stojí psáno: "Ideály pozbyla,
až po svatbě každá zjistí, že si vzala debila."
"Chocholoušek... Že vám skřítci domů nosí noviny?
Nezoufejte, tenhle případ za sto let je jediný."

Zaregistrovali ji. Trvalo dva roky, než vůbec uznali, že je skutečná. Na všechno měli tabulky, do jejichž kolonek nezapadala, přehazovali si ji mezi sebou jako horký brambor a s ní stále větší horu papírů. Určili jí opatrovníka, kterého neznala a který se o ni nezajímal. Než stačila zaprotestovat, uvázali jí kolem krku červený šátek a poslali hopsat na spartakiádu. Ve škole ji pravidelně trestali za nošení nevhodných šatů a nesprávné oslovování soudružek učitelek. Tatínka směla navštěvovat jen potají, protože pro jejich tabulky neexistoval.
Někdy snila o tom, jak zaklepe na Jendovy dveře a vrátí mu kopretinu.
Jenže už to nešlo.