Six Flying Dragons

Zněly bubny a lidé jásali.
Nepřemožitelný Božský Lučistník vyráží bránit severní území!
Neskloníme se před Mingy!
Vítězství!
Král a nejvyšší ministr Choi Young zářili sebedůvěrou.
Generálové vysílaní do boje se tvářili drsně válečnicky.
Zachmuřený výraz je neopustil, ani když vyjeli z pevnosti.
„Necháváme jih nechráněný proti japonským pirátům,“ uryl Lee Yi Ran.
„Monzuny zpomalí náš postup a zničí luky,“ zavrčel Jo Min Soo.
„Tažení uprostřed léta znamená hladomor pro celý národ,“ pomyslel si Lee Seong Gye.
Nahlas neřekl nic.
Ještě k nim doléhaly zvuky oslav a rytmické dunění.
Ani jeden z generálů nevěřil, že návrat bude stejně slavný jako odchod.

„Nemůžeme si dovolit platit armádu a zadarmo nikdo bojovat nebude. Státní pokladna je prázdná a státní pozemky padly na úhradu vojsk už dávno.“
„Můžeme za obranu nabídnout pozemky rolníků. To jejich bezpečí chráníme, náklady nemůže nést jen stát. A šlechtici se budou rvát o tu čest bránit Goryeo.“
Dveře ministra obrany se od té chvíle netrhly.
Zájemci jeden za druhým uctivě sdělovali svůj vlastenecký zájem prospět národu a po krátkém rozhovoru štětcem na mapě vyznačovali, jakou část ze získaného území poskytnou jako projev respektu vznešenému ministru a jeho kolegům.
Brzy nezbylo na mapě rolnických pozemků v Goryeo jediné prázdné místečko.

Kdy přestal být dítětem?
Když mu otec názorně vysvětlil, o čem jde ve válce?
Když zjistil, že jeho otec není všemocný?
Když si sám poradil při potížích v Sungkyunkwanu?
Když prošel vězením a mučením?
Nebo někdy později během té složité a divoké doby, kdy se snažili vybudovat stát – každý podle svých představ ten nejlepší? Někde uprostřed intrik, vražd, úkladů a zrad, když mu srdce tvrdlo na kámen?
Boon Yi věřila, že někde uvnitř krále Taejonga pořád žije kluk, který chtěl pomáhat lidem, kterého pokousala, a který jí dal boty. I když to nebylo moc k uvěření. A cítila hlubokou lítost.

Není k ničemu, neschopný pitomec, co nedokázal nikoho ochránit. Ve čtrnácti letech to měl zvládnout líp. Stál nad propastí a chystal se skočit.
A pak tam byl najednou ten děda, co mu předtím nabízel, že mu prozradí tajemství bojových umění. Ddang Sae odmítnul.
„Nemůžeš umřít, slíbil jsem, že na tebe dohlédnu. Stejně to nezvládneš, myslíš, že je to lehké?“
Tak dělal krok.
A pak kupodivu nepadal volně dolů, ale visel, a ten děda, co byl před půlvteřinou deset metrů daleko, ho držel za rameno.
„Říkal jsem ti, že neumřeš.“
Ddang Sae přehodnotil své záměry.
„Dědo, co mě můžete naučit?“
„Hodně!“

„Jasně, že to zjistím,“ rozzářil se Young Gyu. „Vždyť jsme v Hamjoo, tady znám každýho!“
„Nemůžeš znát každého, spoustu let jsi tu nebyl,“ namítl Bang Won.
„Nevadí, mladý pane, seznámím se,“ broukl jeho strážce.
„To není totéž!“
„Skoro...“
„Cizí lidé ti moc neřeknou! Máš snad způsob, jak získat důvěru během pěti minut?“
„Mladý pane, vy jste vzdělanec, na všechno přijdete… znám tajný heslo.“
„Opravdu?“ Bang Won byl zaujatý na nejvyšší míru. Tajná společnost v armádě jeho otce, kdo by to byl řekl!
Young Gyu rozzářeně zamířil pravou rukou se zvláštně sevřenými prsty k ústům a zároveň lehce zaklonil hlavu.
„Hospoda!“

Mizerný šejdíř, posedlý jídlem a pohodlím.
Vytahuje se a hraje si na mistra. Brzy zjistíte, že se mu nedá věřit.
(Později možná zjistíte, že něco z těch lží byla pravda.)
Nahrne na vás spoustu práce. Svojí práce, abychom byli přesní.
A pak vám klidně sežere večeři, když si nedáte pozor.
Ale máte šanci ji dostat od toho zbabělce zpátky. Ví, že by se stěží ubránil. Jeho boj nestojí za nic, i když dokáže jednotlivé pozice dokonale popsat a vysvětlit.
Jako hrdina se řadí hluboko na chvost, jako učitel nemá rovného.
Doporučují tři ze čtyř nejlepších šermířů Tří království.
Nebo ne?

Vyprávěli si o ní tajně v chalupách.
Vyjdete v noci, obtížení veškerým svým majetkem. Vyděšení z neznáma, se zoufalou nadějí v srdci. Míříte daleko a doteď jste byli sotva za humny.
Náklad bude lehčí a lehčí. Vyhnete se japonským pirátům, naučíte se jíst kůru a jehličí a půjdete dál. Možná ne všichni, možná ne rychle, ale půjdete.
Až nebudete mít na zádech ani v srdci vůbec nic, překonáte ze setrvačnosti poslední kopec a kamenitou silnicí dorazíte do tábora Ga Byeol Cho.
Získáte šanci žít jako člověk.
Vzývaná, obávaná, náročná, nezapomenutelná. Každý po ní touží, málokdo se odváží.
Cesta do Hamjoo.