Spejbl a Hurvínek

Paní Kateřina tu bude každou chvíli a tady je takový svinčík. Jako když tu proběhlo tornádo Hu. Tady leží kolečkové brusle, tamhle dřevěný stojan na kolo... Kde ho vzal?
Tu špajzku jsem uklízel dobré dva dny a stejně to tu vypadá jak v tanku. Co s tím? Že bych to rychle uklidil? Tohle všechno? Hurvajz, kde jsi? Nojo, zase se s Žerykem někde toulá. Rozbitá zavařenina? Do koše. Krabice s nářadím na zahrádku na polici dozadu, předloňské fotografie dám sem dolů...
To nemůžu stihnout. Že bych to... Všechno nahrnout do špajzu a rychle zavřít dveře. Ták a návštěva může přijít.

"Taťuldo, čí je tahle stopa?"
"Neříká se stopa, Hurvínku, ale šlézpívej, nebo tak nějak. A myslím si, že to bude stopa nějakého kraba nebo krabice."
"A co taková krabice žere?"
"Inu, všechno možné. Někdy boty, jindy zase oblečení a nebo třeba i hračky!"
"A kde, taťuldo, takoví krabi žijou?"
"No, tak různě, ale nejčastěji u moře."
"A jakou mají barvu?"
"Do červena. Tam, kde žijí, je hodně sluníčka, víš, a oni nemají žádný opalovací krém, a tak se spálí."
"A proč nevlezou teda do vody?"
"Oni totiž neumí vůbec plavat."
"A, taťuldo, co dělají ty stopy u nás před domem?"