Zákulisní rozhovor

„Ty, tatíííí, a jsem vůbec tvůj?“
„Já myslím, že ta podoba se nezapře, Hurvínku, viďte paní Kateřino.“ „No jistě pane Spejble.“ „Ale možná už bychom to těm mladým měli říct.“ „Myslíte?“ „Vím.“ „Dneska je jiná doba, tihle mladí toho ví pomalu víc, než my, viď, Máničko.“
„Jistě, bábinko.“
„Máničko neříkej mi bábinko, copak já jsem nějaká tvoje bábinka?“
„No, donedávna jsem to měla ve scénáři, ale teď…“
„No, Kateřino, tak to vidíte, teď abychom sháněli výbavičku pro Hurvajze juniora.“ „Panenko skákavá!“ „ Spejble?!“ „ Kateřino?!“ "Těhotná?!" "Incest?!" „Co teď budeme dělat?“
„Klídek taťuldo, myslíš, že nevíme, že jsme sourozenci? Aprílový žertík, cháchá!“