DMD č. 16. pro 16. 4. 2017. Téma: Plán B

Královně malého chlapce líto nebylo. Ve své zlobě ho odsoudila k smrti. Ale ne všichni byli takový. Pomohli mu, obyčejní lidé, kteří měli srdce na správném místě. Dostal druhou šanci žít.
Zemi se celkem dařilo. Královna vládla většinou moudře, tak, aby už nikdo nemusel utíkat a hladovět. Občas chybovala, mstila se na nevinných a nikdy nezapomněla, jak ji jakou malou doma nechtěli. Aby zamaskovala své rány, zraňovala ostatní.
Možná byla dobrá královna, možná ne. Možná byla hodná, možná zlá. A možná prostě jenom zraněná. Ale to už je jiný příběh. A pokud jsme ho neprožili, nepřísluší nám jeho aktéry soudit.

Vždy je lepší mít v záloze náhradní řešení. Vyzkoušela jsem si to v praxi už tolikrát. Přijde ale situace, kdy žádný plán B nepřichází v úvahu, pouze A je správně, co dělat? Nezešílet, je základ.
....
Plány jsou plány, ale realita je realita. "Vesmiru" je tak nejak jedno, co je Vaše priorita A, co záložní B, C, ...
....
"Holky, nervěte se pořád!" Ježíši, proč zase bulíte?" běhala jsem zoufale od sporáku do pokojíku.
"Nemlaťte se, nebrečte pořád! Sakra, se mi to pálí..."
Rodičovská dovolená, plán A: budu mít krásné, hodné dcerušky, budou si spolu hezky hrát.
Plán B: Nezešílet z toho nakonec.

"Change of plan," she whispered and I panicked completely. What plan? We had a plan?
Ginger bent down for her dagger and gave me her sword. As if I was good with it.
I wanted to say something, but there was no point. I already knew, after those few weeks, that she won't listen to me. So I just watched her, paralysed. She sneaked next to the wall and attacked. She always fought like an animal. Tearing her opponents apart. It was cruel. It was disgusting. It was life or death.
I took a deep breath. May we die together.

"Hello," she greeted, unperturbed by his sudden appearance. "Are you Mr. Boggart?"
"That's me," he cocked his head, deciding whether he likes her. "It's quite a nasty thing, that package of yours... Goes with the company you keep..."
"Sorry for them. Now if you don't mind... where is it?"
He turned to the wall, fiddled briefly, and her detector went haywire.
She was intrigued.
Until now she thought carrying out her orders will be a question of speed. But if the magic could be hidden... it would be much easier.
"Mr. Boggart... would you like to share in an adventure?"

Pravidla jsou dána. Tedy konkrétně deadline. A čas prchá jak mrcha. Do půlnoci musím napsat.
Nebo je tu plán B. Dopsat si v dopisovacím bonusu. To mohu jen jednou za sedm dní. Když to využiji, v dalších dnech již nemohu. Nebo plán C. Celoměsíční dopisovací bonus na konci měsíce. To ovšem vyžaduje nemít rest v tom posledním časovém úseku. Nebo plán D? Tedy speciální bonusy během měsíce. Ty ovšem někdy mívají tak bizarní doplňující podmínky, že to prostě nedám. A tak na ně nespoléhám.
Slova naskakují, vypadá to dobře. Pro dnešek se žádný plán B nekoná, béjébéčkové drabble se zrodilo.

„Pane?“ pronesl nejistě Kryton.
„Ano, Krytone?“
„Nechci vám do toho mluvit, ale mám pocit...“
„Co přesně naznačuješ, Krytone?“
„Pane, vím, že jste chtěl efektivně vyřešit všechny naše potíže, a asi máte pravdu, že ten požár se trochu utlumil... ale pak je tu ta věc s panem Listerem. Chci říct, pane, ne že by nebyl roztomilý, ale přesto se domnívám...“
Rimmer zamyšleně podrbal podivné psovité šestinohé chundelaté stvoření za uchem.
„Že bychom měli najít cestu, jak ho změnit zpátky, že. Víš, Krytone, to je právě to, co lidský druh postrkovalo evolucí. My umíme ocenit i výhody plánu B. Listere, přines pantofle!“

Erik Svoboda byl prostě normální kluk. Zbožňoval mořskou biologii, dokázal ji v Odbrami vystudovat a doufal, že dokáže ve svém oboru najít práci - protože on si to zasloužil, protože tvrdě dřel a byl nejlepší ve své třídě.
Nenašel. Pracoval zastrčený ve skladu, tak daleko od akademické kariéry, jak jen mohl být. Nenáviděl to a plat byl ubohý.
Když mu svět nic nedal sám, usoudil Erik jednoho dne, bude si od něj muset něco vzít. Vyrobil si oblek, vymyslel si jméno Kapitán Sasanka. Vztek na celý svět vracel svému městu, vykrádal banky, vyvolával chaos.
Jeho plán B bohužel nepočítal s NezmarManem.

Mrakoplaš nakoukl opatrně za roh, pak rychle skočil zpátky. Přitiskl se ke stěně a skoro přestal dýchat.
"Co se děje?" zašeptal mu Dvoukvítek do ucha a málem tím přivodil mágovi smrt.
"Ta jeskyně je plná fanatiků."
"Tolik k našemu plánu na opatrné proplížení ven," poznamenal smutně první zeměplošský turista, "Co teď?"
"Teď vymyslíme nějaký jiný plán, jak se odtud dostat, aniž bychom na sebe upozornili," odpověděl mu trochu nepřítomně Mrakoplaš. Slyšel podivný hluk.
Do jeskyně oba nakoukli přesně ve chvíli, kdy do davu najel Barbar Cohem na důlním vozíku následovaný Zavazadlem.
"Ok, nový plán," zakřičel do hluku Mrakoplaš, "prostě zdrháme."

„Co bys dělal, kdyby to nebyl zrovna blouznivý Achnaton? Poslat sny pro tebe bylo snadné, ale správný výklad, tedy výklad tou správnou osobou,“ Josef se pousmál, „závisel na tolika neznámých...“
„Byla tu i druhá možnost,“ připustil.
„Tys měl plán, který nezahrnoval egyptské otroctví, a nespustil jsi ho?“
„Všechno by se rozhasilo,“ bránil se. „Nedovedeš si představit, jak je i pro mě náročné udržet si vševědoucnost včetně druhých plánů. Když dovolíš budoucnosti, aby se štěpila, nevede to k ničemu dobrému.“
„Například?“
„Například kdybych měl slabší vůli, asi by to se mnou a Jidášem bylo úplně jinak. Tuhle alternativní realitu nechceš vidět.“

V pozdním odpoledni se Frances se Sullivanem sešli k poradě. Nevěřila, že jim štěstí vydrží věčně. Na to se až příliš často setkala s neúspěchem. Bylo na čase nastražit další past. Vlákat svůj stín tam, kde mu děla nepomohou.
Tom podřimoval zabalený do pokrývky. Obličej nastavil hřejivým paprskům slunce. Do tváří se mu konečně začínala vracet barva.
„Bude potřebovat doplnit vodu.“
Sullivan se zarazil v půli slova. Frances zvedla hlavu. Ohlédla se po odpočívajícím příteli. Tom mluvil pomalu. Ani neotevřel oči.
„Už je na moři celé týdny. Nemůže se vrátit do přístavu. A teď má na dosah téměř opuštěné pobřeží.“