Black Panther

„Počkej… takže jedeš do Kapského Města?“
„Ano, přesně tam, W´Kabi. Má se tam konat jedna část konference. Její zbytek pak proběhne v Evropě.“
„Kapské Město…“ Náčelník hraničářů se odmlčel. Zdálo se, že hluboce přemýšlí.
T´Challa odolal pokušení si do dlouholetého přítele rýpnout.
„Není tam ta myš?“
Král Wakandy se otočil zády. Musel. Koutky úst mu cukaly, zatímco W´Kabi pokračoval: „Víš, jakou myslím, ne? Na mapách je zakousnutá do tamějšího poloostrova… Myš dobré naděje.“
Zpozorněl, když se králi začala třást ramena, smíchem.
Co ho tak pobavilo?
T´Challa se pokoušel ovládnout smích, v očích pobavené jiskřičky. „Mys Dobré naděje je pevninský výběžek.“

T´Challovy kroky vedly do sestřiny laboratoře. Otevřel dveře a zarazil se.
„Neklepej tady těma loňskejma křuskama od Prada,“ ozvalo se.
„Máš k práci kulisu, Shuri?“ hrající obrazovka jednoho tabletu ho nepřekvapila.
„Jo. To víš, k té tvojí nové pracovní obuvi jsem potřebovala inspiraci,“ uchechtla se. Film nesledovala, jen poslouchala. Stála u figurín s obleky.
„Pojď se podívat, bráško.“
„Experimentuju i s botama, jak jsme se posledně bavili. Chtěl jsi k obleku takový, aby pohlcovaly zvuk a nezatěžovaly chodidla. Něco jsem zkusila.“
„Křusky od Prada?“ použil větu z běžícího filmu.
„Chceš si příště boty navrhnout sám?“
„Ne, díky.“
„Já si myslela.“

Vládl nejpokrokovější africké zemi na světě, ale i on si kolikrát zasloužil oddech. Nepotřeboval v jednom kuse vládnout nebo plnit mise po světě v neprůstřelném kočičím obleku. Ne, Black Panther i král T´Challa si alespoň jeden večer zasloužili volno. Na to myslel, když vcházel do jednoho z mnoha barů v Berlíně. Snadno splynul s davem, vypadal jako jeden z mnoha černochů, kteří se přišli pobavit.
Hudba hrála, upíjel drink a díval se po okolních lidech. Teď a tady byl anonymní. Tancoval, bavil se. Mohl se uvolnit, spustit kotvu. Být v přítomném okamžiku.
Usmál se, chytil se neznámého muže.
„Jsem Ray.“

Svět se změnil, a rozhodně ne k lepšímu.
Ty tam byly časy, kdy mohl slušný obchodník sehnat Starkovy zbraně za pár šupů a obratem je pak prodat za tisíce do nějaké zemičky na pokraji občanské války. Pryč bylo dohadování o cenách nad sklenkou dobré whisky, pryč byly slevy pro staré známé a pistole zdarma k bedně granátů.
Stark se rozhodl, že si bude hrát na hrdinu, a on z toho vyšel o jednu ruku chudší.

Byl čas se posunout dál.

Vyťukal do telefonu nové číslo s americkou předvolbou.

"Eriku? To jsem já, Klaude. Chci si promluvit o té tvojí nabídce..."