DMD Bonus č. 8 pro 28.4.2011 Téma: Koule

Ne ne řekla noc
a zavoněla kávovými zrnky
neumírej dne
ještě ne ještě ne
slza padající do šálku
voda se tetelí
budu sám
budu sám
nedělej mi to prosím
koule smutku se přes ně převalila
a dopadla do skla slz
můžu za to
nemůžu za to
miluji tě
proklínám tě
neodcházej dne sladký
zůstaň ještě chvilku
voda voní
kávovými zrnky
vzduch se tetelí
překrásným smutkem
smutný výkřik
poslední slovo
neopouštěj mě
neopouštěj mě na věčnost
nevíš jak to bolí
nebyl to zábesk v čase
zašeptala noc
ale tma se plížila
do zahrad snů
bylo mu těžko
už nikdy
už nikdy.
Fandom: Torchwood

Fandom: DMD
A/N: Už fakt nemůžu, nemůžu, nemůžu, prosím o nějaké jednoduché poslední téma, jinak mi z toho asi opravdu cvakne v bedně. Díky, díky všem :D Jo, a tohle raději dávám 15+, vůbec jsem si nedala pozor na výrazy. :D
Koule… Koule? Koule?! Proč koule?
Ze stropu padá bílý sníh, sýkorka ve skle protivně zírá.
Písmenka ťukají do koberce, bílá vrstva na vlasech i mozku.
Slunce svítí, mám tě v řiti.
Posměšné pochechtávání…
Sklapni!
Múza zdrhla na Bahamy, svině jedna úplatná.
Sloni troubí, prdí, chrápou, blondýna se usmívá umělýma zubama.
Příjem skotačí, vrní a škrábe se, prsty trhají vlákna, bolí to.
Mám toho dost! Dost!
Kostku!
Kouli zase?
Ne!!!
Jo! Muset kurva!
Pomsta klíčí a zároveň uvadá.
Je mi to fuk, ne, chci bod, už toho překypuje, fakt, ne díky, buňky bublají, jděte do háje, ježišikriste, ať už je konec!

Fandom: Aldorma
Včera, zítra bylo krásně. Noc a den, den a noc. Stále dokola. Být sám mezi lidmi, koule mezi krychlemi, s bolestí i něhou nočních skřeků.
Toužit, spát, řítit se obrovskou rychlostí napříč vesmírem. A proklínat draky, změnu života, se zapadajícím sluncem nahluchlý svět.
Rozkvět myšlenek, tak plíživě smutných, plných touhy, vize nových světů, tak tajemně plujících všude okolo.
Mít rád, smrt všude, každým okamžikem explodující a přitom omamná svou jasností a za každým stromem další strach.
Tady i tam, nikde a všude, za bránou je tajemství, která ti řeknou, pokud budeš stát dostatečně dlouho a prosit vesmír o zapomnění.
Aldorma.

Fandom... poznáte sami.
Poznámka 1: Tohle rozhodně není žádné umění, je to totální BJB = Bezpochyby jasná blbost. Ale vzniklo to proto, že se mi to nějak chtělo napsat.
Poznámka 2: Tak už tu bylo od každého něco - témata, se kterými jsem si nevěděla rady, témata, která se mi nelíbila, témata, u kterých jsem se obávala, abych si nenaběhla na vidle, žánr, na který jsem si netroufala, a nakonec i umělecký směr, který skutečně nemám ráda. Takže směle do finále.
Zeměkoule se koulí dokola, protože je koule.
Hlava se taky koulí dokola.
Oči se nekoulí, ale poulí.
Přemýšlení bolí. Asi mám bouli.
Myslet se dá taky kolenem. Kolena jsou dvě, to už jde.
Na co myšlení, stačí klapat do klávesnice.
Klap klap.
Neříká se tomu BJB? Boha jeho, blbnu.
Každý den hrozí výbuch.
Loď bláznů pluje po zeměkouli, žene je hlad a láska. Možná přes tatíčka stověžatého.
Krvežíznivé sedmikrásky cvakají zuby na plese příšer.
Osmý hřích je počítat kalorie i nektaru a ambrózii.
Z krychle vychází Ivan s košíkem.
Proč bychom se netěšili?
Nějak to skoulíme, než se duben dokoulí.
Fandom: DMD

Co tu vidím tanout, 
rozkacené vonělo by stejně: drobný 
kvítek západní, co růží zvou, umýván ležel 
vlnou desaterou,  jakoby si myla ruce.  Člověk 
nebo ryba?  Á, v tom je právě  háček – čtyři noci 
utečou jak sen,  kdekoliv budu chtít  z vašeho těla 
tuplem psot.  Tam si rezavěj, a jilcem ke mně!  Proč 
bys chtěla  rodit  hříšníky?  Lichvář  věší zloděje. 
Synovče a synu, slečte se a poďte v klokot ke tvoru 
prvnímu, neb raději chci býti židem, že černocha 
ctím; byl zajat s dcerou svou. Jestli pak by 
mne snědl? Smuteční jídla vychladlá, co 
odepřel mi zrod, večeří milenka 
tvá   Rozalina.
> (The Globe Theatre) 

fandom: historie
poznámka pro organizátorky: Chtěly jste psycho, máte psycho, chí.
poznámka: Pro ty, co absolutně neví, o čem bije, doporučuji kouknout se na wiki. (jo. na tu samou) :D A věnuju to Kleio, pže by to mohla pochopit i bez nápovědy. Tak ;)
Nejdřív byly sýry.
Oceňovali je hlavně kulatí pánové.
Jejich vlajky se schumlaly do klubka. Mělo spoustu rebelantských nožiček. Byla to proudová koule.
Byla zmatená. Bála se.
Běhala dokolečka. Nehýbala se.
Měla výhrůžná očička, červená a černá.
Hranatí pánové se jí smáli.
Najednou tu ale bylo MOC koulí! V divadle, na koncertech, na Petříně.
Dělaly si co chtěly a říkaly, že jsou nanic.
Byly zlé na hranaté pány.
Pak přišly šišatoidy.
Vyvraždili rod koulí.
Ty ale měly děti a jejich děti měly děti a –
až 2002 umřela poslední.
Na památku mrtvé koule, stálo jí na hrobě.
A rostl na něm devětsil.

Fandom: Torchwood
Kulatost narušena!
Kov skřípe.
Pach oceli.
Pach prachu.
Ne, ne, ne!
Děs.
Bůh je mrtev.
Kulatost i energie zklamaly.
Obě.
Hnědá i bílá.
Kulaté kostky cukru nechtějí zemřít!
Život je pramenem žití!
Bytost je pramenem bytí!
Kulatost je pramenem kutí!
Nikoliv ovšem v čaji.
Slévejte kule!
Do boje! Jo joooo!
Nechť všechny kostky povstanou v celé své kulatosti a jejich šiky vnesou hrůzu do srdce nepřátel.
Káva pláče.
Temné hedvábné slzy hořkosti.
Nikdy více cukr.
Nikdy více čaj.
Bůh je mrtev.
Pomstu!
Kulatost kofeinu. Kreslí konec krásy.
Nikdy více slzy!
Kostka padá do kávy.
Rozplývá se.
Kulatost je završena.
Smíření.

Fandom: Sherlock Holmes (vyjímečně ne BBC)
Poznámka: slash. A fakt nevím, ale lépe to nešlo.
Hladce divoce vratce. Kroutí se sladce.
Kroutí se, drží se, pouští se, lepí se.
Bodá, hladí, vadí – svádí?
Spirály kouře, kotouly. Mlha rudá. Vlahá.
Tma, světlo. Noc, barvy, chtíč. Víc?
Točí se, točí. Nocí. Neví.
Křik ticho zpěv řev. Víření mračení.
Přemýšlení, učení, vysvětlení. Bušení.
Krev. Mučení. Zděšení. Snění.
Dedukce redukce, svět v jedné budce.
Ve snech je svůdce.
Ve snu je koule. V kouli barvy.
A víření v barvách a těla v kouli a koule v nich.
Koule je svět. Svět se prý točí?
Teď se točí. Svět se mění.
Svět je… John.
V opiovém doupěti otevřel oči. Úsměv.

Fandom: (česká) literatura
Varování: Personifikace. Stylově to není přímo dadaismus, ale nemohla jsem odolat.
Omlouvám se těm, co se do drabble nevešli (i když bych se možná měla omlouvat těm, co tam jsou).
„Koule,“ pravil dadaismus a předvedl jim poněkud zvláštní obrázek.
„Ne, koule víc teče a kape pod stůl,“ zavrtěl hlavou surrealismus.
„Kdepak! Koule je budoucnost! Ložiska! Rychlost!“ vpadl mu do řeči futurismus.
„O kulích mi radši nemluvte,“ zachraptěl válečný román. „Na druhou stranu, obliny ženského těla…“ dodal a pookřál. Svlékl uniformu a změnil se ve vitalismus.
„Jako dvě jablka z Austrálie,“ zasnil se poetismus.
Dekadence se nevyjadřovala. Byla zavřená v koupelně. Připadlo jí, že je pasé a měla deprese. Proletářská poezie na ni klepala, že z tohoto světa nic se neztratilo a nic se neztratí.
Vitalismus, dadaismus a poetismus otevřeli flašku.

Fandom: Stargate
hospodské hurá hodování hvězdných hráčů
mezi mraky mrkající milovaný místní Měsíc
koulení kulatých koulí ke kuželkám
opravdové okouzlení ochutnáním oblého ovoce
slyšte! sobotní srpnové setkání svatých spolubojovníků (see? sweet smile, Sam)
běda! bolestné bouchání blízkého balonu během bowlingu (because balls beat boys' boredom)
horečně hlasitá hudba hrajících hodin
magická moc mistrně míchaného mňam mňam mojita
kouzelná károvaná krabička kolem kulatého karátového klenotu
O'Neillova očekávaná otázka (odkládaný okamžik objetí)
sotva sekunda! – Samanthin samozřejmý souhlas (strach spálený solí slz) (skoulel snoubení!)
božská blízkost báječné budoucnosti bývalých (bodejť budoucích!) bojovníků
hrozně moc krásný obraz sochy Báje
blízkost snů! obětovaná krajina moře hvězd
haleluja!