Cesta slepých ptáků

"Kde je můj Kypíček?" zahřmělo z generálské kajuty.
Thon se zatvářil zkroušeně, ale nepřestával cosi kutit.
"Já ti ho vrátím!"
Gwen vyletěla (doslova) z lodi rovnou k vojínovi.
"Vrať mi mýho kraytskýho dráčka!"
"Já ho potřebuju!"
"To bych ráda věděla, na co!"
Thon ukázal na XXXXL klec. Uprostřed, trochu ztracený na tom velkém prostoru, ležel plyšový animatronický kraytský drak Kyp Durron a spal.
"Velmi jsem o tom přemýšlel, víš?" zatahal Thon Gwen za rukáv, "a tohle se mi zná jako nejlepší návnada na thursa. I Com se mnou souhlasí."
Gwen se netvářila nadšeně.
"Jestli mu ta potvora zkřiví jediný chlup...!"

Óskopnir byl totálně opuštěný. A poněkud za těch padesát let zchátral. Ještě víc. To ovšem nebránilo klukům, aby ho totálně neprohledali. Zgruntu. Od podlahy.
"Takže co máme?" zeptal se Tyros.
"Ani jedna černá žížala."
Thon byl vysloveně zklamaný.
"Máme nějaké to vestfoldingské umění, řezby, sošky, nástroje, zbraně."
"Hm... dál?"
"Na povrchu nic."
"Tak zkuste pod povrchem. Třeba tam nějaké ty žížaly budou."
Žížaly se nekonaly, ale našlo se cosi jiného. Dosti zajímavého.
"Hele! Koukej!" Berek máchal kusem kamene.
"To je zajímavá zkamenělina. Je to létající chobotnice, nebo ne?"
"Je, v mini verzi. Co kdybychom to upustili na Barrandově?"
Lákavá představa.

Gwen nebavilo zírat na prašnou čepici marťanské Sázavy. Bennarův vlasec vedl doprostřed proudu, který vypadal, jako když se snažíte zamíchat do vody kakao. Blbě.
Thon začal do řeky házet kameny.
"Plašíš mně ryby."
"Nudím se."
"Tak vypadni a jdi si na thursy."

Asi za půl hodiny vyrušilo rybáře a Tyrose nadšené ječení. Na protějším břehu letěl proklatě nízko thurs, kterému na zádech seděl Thon a v závěsu za ním vlál zbytek posádky.
Skončili v řece. Až na kouzelnickou složku, která nesportovně využila Sílu k levitaci.
Tok byl překvapivě prudký, Bereka vylovili posledního až za deset kilometrů a thursa nenašli vůbec.

Jupiter se před nimi objevil zcela očekávaně. Ostatně tuhle kouli, co se nedokáže rozhodnout, jestli je hvězda nebo ne, těžko v soustavě minete a kromě toho by Com trefil i poslepu.
"Takže... co vlastně hledáme?"
"Na Jupiteru přímo nic. Budeme muset obletět všechny měsíce."
"Chceš říct 'vyslat sondy na všechny měsíce'"
"Tak nějak."
"A pak se přesuneme k Saturnu?"
"Asi... pravděpodobně... hergot, že ti emzáci nenechali adresu!"
Nameless obkroužila početnou Jupiterovu rodinu, učinila totéž u Saturnu a pak zamířila k Zemi.
"Já sem tak ráda, že nejedeme na plutonium. To by sme tam poletovali určitě ještě za pět let. Minimálně."

13. dubna, Solis Lacus, Mars

"Co tu děláme?" zeptala se Gwen, když Nameless přistála a prach se usadil.
Bennar se vynořil s rybářským náčiním.
Trins s iontovým dělem.
Thon s odchytovou klecí XXXXL velikosti.
"No?"
"Jdu lovit thursy. Aspoň jednoho," řekl Thon.
"Seržante?"
Trins pokrčil rameny.
"Můžu doufat v plecháče, ne?"
"Dobrá, tedy lovecký výlet."
Po sbalení dalších nezbytností se všichni vydali k řece.
Mimas zíral na vodu. Tedy na prach, plující rychle z jihu na sever. Voda pod ním nebyla ani vidět. Řeka sama byla tichá jako hrob. Ani bělice, ani grundle neplácla o hladinu.
"Tohle bude dlouhý výlet."