Historky z Levepechy

Na Levepeše vládne hluboká noc. Samozřejmě záleží na úhlu pohledu, protože vesmír je pořád stejně černý a nekonečný. Za zmínku stojí, že Pohádkový výbor pro přežití nechal před startem na kapitánský můstek nainstalovat sluneční hodiny, což Jiřík považuje za vrchol byrokratické neschopnosti a hodiny používá jako věšák na uniformu. Čas na Levepeše se proto řídí spánkovým cyklem Děda Vševěda, jehož otravně přesná puntičkářská povaha opět našla obecně prospěšné využití.

Ran'Dahl je kapitánem válečné lodi už dva roky, což je na klingonské poměry zatraceně dlouhá doba. Rád o sobě tvrdí, že ho v hlubokém vesmíru nic nepřekvapí – a většinou je to pravda. Teď ale zírá na obrazovku a je překvapený tak jako nikdy v životě.
„To má být vtip?“ zahřímá. Klingoni obecně nemají smysl pro humor a už jen to, že kapitán zvládne slovo vtip správně použít ve větě, by bylo za jiných okolností považováno za úspěch. „Ať okamžitě předstoupí ten, kdo má tohle na svědomí!“
Na můstku zavládne nejhlubší ticho v historii celé lodi.

JMÉNO: Karkulka
VĚK: 27
SILNÉ STRÁNKY: houževnatost
Proč bych se měla zachránit právě já? Dalo by se říct, že jsem holka do nepohody. Když vylezete z vlčího břicha a kromě poslintané sukně vám nic není, začnete se na ostatní problémy dívat z nové perspektivy. Je vám s prominutím u prdele, že ani v padesátém ořechu nenajdete šaty. A že na svou třiačtyřicítku nohu neseženete skleněné střevíčky.
PS: Třená bábovka už mě nebere, ale o to víc se mi do košíčku vejde merlotu.