Silverstones (originální fandom)

Charlie byla už odmalinka velmi zvídavé dítě. Neustále se nás obou ptala na spoustu otázek, a pak často ověřovala jejich pravdivost. "Táto?" volala: "jak dlouho vydržíš bez dechu pod vodou?"
"Nevím, broučku. Minutu asi?" tipnul jsem si.
"Ukaž!" žádala hned. A když jsem vynořil hlavu z napuštěného umyvadla, chtěla vědět, jak dlouho vydrží pod vodou ona. A samozřejmě to taky zkoušela. Když pak donutila potopit hlavu i Anthonyho, konečně ji to uspokojilo.

Ne všechny její nápady byly slučitelné se životem. Například když chtěla vědět, jak dlouho se dokážeme všichni držet za ruce, když u toho budeme držet vidličku v zásuvce...

Budík zazvonil a já jsem vystřelil z postele. Dvojčata měla den otevřených dveří ve školce a to pro mě bylo samozřejmě důležitější než práce. Cestou do koupelny jsem zaklepal na patnáctiletou Charlie. "Vstávej, zlato! Škola."
"Hmmmfff," ozvalo se neurčitě z druhé strany.

V koupelně jsem se při čištění zubů podíval do zrcadla a nevěřil jsem vlastním očím. Kdy se tohle stalo? Vypadal jsem najednou jinak...
"Co se tak prohlížíš, Ryane," ozvalo se od dveří.
"Nezdá se ti, že jsem starej?" zeptal jsem se Anthonyho.
Políbil mě na tvář. "Za 20 let života se mnou a po třech dětech...? Ani ne."

Anthony,

bál jsem se, že jsem v tom sám. Zamiloval jsem se do tebe na první pohled - čím víc jsem tě pak znal, tím víc jsem se ujišťoval, že jsi ta nejlepší věc, co mě kdy potkala. Dej tomu šanci, prosím. Dej nám šanci.

Vím, že máš strach, co na to kdo řekne... Naši kamarádi budou v pohodě, věřím tomu. S rodiči by to mohlo být těžší, ale budeme mít sebe vzájemně. Určitě to zvládneme. A nemůžeme žít do smrti ve lži.

Je mi líto, že múza stávkuje. Tak ji obejdi. Básničky nejdou, tak třeba maluj! Namaluj mi svět!

R.

Ryane,

možná tě překvapuje, že ti píšu, ale... Tohle bys měl vědět a já se stydím ti to říct. Možná jednou. Od doby, co jsme se poznali, jsi mi změnil život. K lepšímu. A já jsem ti za to neskonale vděčný. Ale... Vždycky je tam ale, že? Pere se to ve mně. Mé srdce vede tvrdou válku s rozumem. Rodiče by to nikdy nevydýchali. A co okolí. Co na to naši společní kamarádi? A hlavně - to nejdůležitější. Co ty? Jak se cítíš ty? Jsem sám, kdo se zamiloval až po uši?

Chtěl jsem ti napsat básničku, ale múza stávkuje...

Anthony

"Čau táto," pozdravil Malachi, když jsem dvojčata vyzvedával ze školky, a prošel okolo mě do šatny.
"Ahoj, děcka. Pojď, Maeve!"
"Jooo... Táto?"
"Mhmm?"
"My jsme si dnes říkali o mučence!" zvolala nadšeně.
Pozvedl jsem obočí. "Učili jste se o ovoci?"
"Ne, proč o ovoci?" Malachi si mě změřil nejistým pohledem.
"Šup, převlíkejte se. A o čem tedy?" rozhodl jsem se vyčkat, co z nich vypadne za moudro.
"O svaté Kateřině," Maeve se zatvářila důležitě.
"Aha..." odtušil jsem nejistě. "A ještě i o mučence?"
"No, to je ta Kateřina, ne? Lomili ji na kole a usekli hlavu přece..." dodal Malachi.
"Jaaasně..."