DMD č. 9 pro 9. 4. 2024. Téma: Jsi-li sobec; opusť obec!

Byl žil sobec
Velký blbec
Sužoval ho
Sváru bodec
Co viděl, chtěl
Sobě míti
Neuměl se
Poděliti.

Jednou spatřil
Ženu vnadnou
Viděl v ní jen
Kořist snadnou
Pro sebe ji
Chtěl jen míti
Neuměl se
Poděliti

Nebuď sobec!
Nebuď blbec!
Nejsi sám!
Mysli na obec!

Že jen s ní chce
Dováděti
Jenom jeho
Budou děti
Jiné prostě
Nenadbíhá
Ona s jiným
Ať nelíhá!

Nebuď sobec!
Nebuď blbec!
Nejsi sám!
Mysli na obec!

Žena ta se
Rozlítila
Toho sobce
Velmi zbila
S jedním býti
Nesluší se
Řádná žena
Má jich více!

Že jsi sobec
Velký blbec
Táhni k čertu
Opusť obec!

Přistanu ve vybledlé verzi Konstanty. Dočasná dimenze. Nikoho nevidím. Zatím.
Proměním se v medvěda. Urychleně. Na normální proměnu nemám čas. Zatnu zuby, abych neřvala bolestí.
Vyběhnu na střechu. Za zábradlím je… nic.
„Stůj,“ řekne zkreslený, hrozivý hlas.
Lovci mě nikdy nezajímali, ale o Běsovi slyšel každý.
Jdu zuby a drápy po pololidské tváři a oku protkaném žilkami. Pokud ho zdržím tady, budou mít ve skutečné Konstantě větší šanci.
Běs ani nemrkne. Narazím na magický štít.
„Proměň se, zvěromágu.“ Magická formule. Musím poslechnout.
Rozplácnu se na zemi. Popadnu dech. Vnímám brnění telepatického skenu. Pak krvavou louži na zemi. Pak už nic.

Tichý hlas někde za zády: „Proměň se, liškomágu.“ Napůl rada, napůl magická formule. Bořek bez uvažování poslechne. Liščí tělo se vysmekne z tuhého objetí a dopadne na tvrdou podlahu. Bolestné zakňučení okamžitě zdusí známá dlaň.
Evžen Bořka rychle zatáhne do tmavé skrýše za závěsem, prohmatává a zběžně napravuje nejhorší pohmožděniny. Sám si se zaťatými zuby kouzlem rovná přeražené předloktí. Už teď se mu ježí chlupy při představě, jak bude Xénie ruku lámat znova, aby ji vyléčila pořádně. Prozatím to musí stačit takhle.
„Můžeš se hýbat?“ šeptá nervózně.
Bořek váhavě přikyvuje: „Kudy ven?“
„Nikudy. Musíme najít ty tři a pomoct jim.“

Člověk se snaží, bojuje za svůj kmen, za svoje město, za svoje bratry, to vše pro jejich dobro. Copak já se prosil o to, abych se stal archontem? Sami jste mě volili. A copak jsem mohl schvalovat tu pochybnou, novou demokracii? Dávat moc a staré pořádky do rukou lůzy může jenom blázen. Themistokles musí být blázen, když chce všechny peníze z daní cpát do lodí. Copak Peršani plavou? Poctivě pracuji pro dobro lidu. A co za to dostanu?
Lůza promluvila. Dokonce jsem musel na ostrakos napsat vlastní jméno, protože ten bezzemek psát neuměl.
Však ještě prosit budou, abych se vrátil.