Surrealismus

Tramvaj se nekontrolovatelně řítila nočním městem, přeplněná cestujícími, kteří hledali. Šátrali v přihrádkách, pod sedadly, v sobě navzájem. Snažili se najít něco, co by stroj zastavilo.
Paní v kabátu ze starých novin otevřela kabelku: „Bezpečnost.“ Nadějně vzhlédla. Vozidlo sebou škublo, polovina pasažérů popadala.
Pán v cedníkové kápi vytrhl lamel: „Suverenita!“ Souprava se řítila divočeji a hlučněji.
Hoch s recyklovaným batohem zašátral pod sedačkou: „Pravda!“ Disky se otřásaly v kolejnicích.
Pouze muž vepředu tramvaje nehledal. Střežil žulovou aktovku.
Dav ho obklopil. Neochotně couvl. S odporem, otevřel sponu: „Příměří,“ zasyčel.
Zběsilá jízda zpomalila. Lidé vydechli, ale hledali dál. Přesné slovo stále chybělo.

Shrbená bába natahuje uši. Snad aby zaslechla pokřik rudého náčelníka či šeptání nočních duchů.
Ve vrásčité ručce vyčuhující z rubášku svírá lucerničku. Ve světle na ni mrkají nebeská očka. Opatrně našlapuje. Je hluboká noc. Omylem však zavadí o hlavu mnicha. Řeholník nezvedá oči, je ponořen do modlitby. Marie se k němu v odpovědi sklání a podává mu růži.
Stařenka sahá k pasu a z měšce vytahuje několik čertových třešní na posilněnou. Čeká ji cesta přes umrlčí louku plnou karafiátů.
Jak říkala matinka jejího nebožtíka manžela, když ležela na smrtelné posteli a svlažovala si jazykem oschlá ústa: „Boží dar nezískáš snadno.”

Shrbená bába natahuje uši. Snad aby zaslechla pokřik rudého náčelníka či šeptání nočních duchů.
Ve vrásčité ručce vyčuhující z rubášku svírá lucerničku. Ve světle na ni mrkají nebeská očka. Opatrně našlapuje. Je hluboká noc. Omylem však zavadí o hlavu mnicha. Řeholník nezvedá oči, je ponořen do modlitby. Marie se k němu v odpovědi sklání a podává mu růži.
Stařenka sahá k pasu a z měšce vytahuje několik čertových třešní na posilněnou. Čeká ji cesta přes umrlčí louku plnou karafiátů.
Jak říkala matinka jejího nebožtíka manžela, když ležela na smrtelné posteli a svlažovala si jazykem oschlá ústa: „Boží dar nezískáš snadno.”

Gumička na poušti
zpuchřela docela
gumička samotná
co s tím kdo nadělá
gumička na poušti
barvu do písku vypouští
hodiny rozpláclé líně maluje
před příchodem obrů varuje
dlouhatánské drápy
krajinou se škrábou
kolem hodin díru hrabou
padají hodiny
do propasti času
ozývá se z hlubin
změť nesouhlasných hlasů

Přicházejí obři zas a znova
pořád dokola
zaseknutá smyčka
schovej se a zavři víčka
na dně propasti Alenka čeká
maluje obrazy
očima těká
nesmyslné objekty tančí spolu tango
rozpláclé hodiny, plastový sáček, mango
ze sáčku postupně labuť se klube
žlutá barva z manga rozlezla se všude
pohltila postupně všechno co je živé