Slovo pro Donbas

Tramvaj se nekontrolovatelně řítila nočním městem, přeplněná cestujícími, kteří hledali. Šátrali v přihrádkách, pod sedadly, v sobě navzájem. Snažili se najít něco, co by stroj zastavilo.
Paní v kabátu ze starých novin otevřela kabelku: „Bezpečnost.“ Nadějně vzhlédla. Vozidlo sebou škublo, polovina pasažérů popadala.
Pán v cedníkové kápi vytrhl lamel: „Suverenita!“ Souprava se řítila divočeji a hlučněji.
Hoch s recyklovaným batohem zašátral pod sedačkou: „Pravda!“ Disky se otřásaly v kolejnicích.
Pouze muž vepředu tramvaje nehledal. Střežil žulovou aktovku.
Dav ho obklopil. Neochotně couvl. S odporem, otevřel sponu: „Příměří,“ zasyčel.
Zběsilá jízda zpomalila. Lidé vydechli, ale hledali dál. Přesné slovo stále chybělo.