Pink Floyd

Před třiatřiceti lety mi The Wall od Pink Floydů přišla jako nejsenzačnější bigbítová deska (bylo mi tenkrát třináct). V současné době je můj postoj spíše vyjádřen ve slovech jistého hudebního kritika, který je jako součást drabble citován pod tímto pokusný překladem jedné písně, která se spojuje s dnešním tématem... Je to bombastické, je to patetické, je to... poslední fáze vývoje Pink Floyd (když ještě něco znamenali).
The Thin Ice

Máma miluje své dítě
A táta tě má taky rád
A obloha bude modrá
A Slunce bude hřát
Ale lásko, moje smutná lásko:
Jestli chceš jít bruslit
Na tenký led moderního života
A vláčet za sebou tichou výčitku
Miliónu očí zalitých slzami
Nebuď překvapená,
Když ti led praskne přímo pod nohama
Vyklouzneš ze svého já a ztratíš zdravý rozum
Ale svůj strach budeš stále táhnout za sebou
Až celá zmizíš pod tenkým ledem
"Je zřejmé, že The Wall je neobyčejné dílo. Nejsem si jist, jestli brilantní nebo příšerné, ale mně přijde zcela přesvědčivé.“ Chris Brazier, Melody Maker, 1. prosince 1979