DMD č. 11. pro 11. 4. 2013. Téma: Nepřátel se nelekejte a na množství nehleďte

Když otevřela dveře a do náruče se jí nevřítily děti, věděla, že se něco děje. Něco divného, protože dveře nebyly zamčené a tudíž s nimi manžel není venku. Prásk! Rána z kuchyně. Dětský řev: „Slez ze mě dolů!“ Prásk! „Shoď ho ze mě, dej ho pryč!“ Prásk! Vytáhla z kabelky pepřák a vřítila se do místnosti odhodlána bránit děti všemi prostředky právě ve chvíli, kdy její manžel s napřaženou pantoflí v jedné ruce hřímal „Nepřátel se nelekejte, na množství nehleďte“ a druhou rukou ometal mravence z pětileté Vendulky. S pohledem na výzbroj své ženy zkonstatoval: „Tohle nepomůže, musíme objednat desinsekci.“

Znaveně bříška prstů hladí
Zorané řádky klávesnic
Tak rády slova v příběh řadí!
Čekají nápad, ale nic!
V oparu líném mysl sní si
V meandrech mozku závitů.
Letargie se těžko křísí.
Tak volám Múzu. Přijď! Jsi tu?
Múza je bezstarostný pěvec
Když setřese hlas rozumu.
Baloňák shodí a jde na věc
Chtivě jak dlaždič po rumu.
Vždy verše mívá pohotově
Nosí je jen tak po kapsách
Lehký má krok i v těžké době
A netrápí ji žádný strach.
Slova jsou kostky, hravé děcko
Snadno je vznese do věží.
A to je snad pro dnešek všecko
Vždyť o tolik zas neběží.

Muži seděli kolem ohně. Bitva se blížila, to cítil každý. Ke všemu se dalo do strašného lijáku.
Aragorn vstoupil do kruhu a začal se hřát.
„Skřeti se blíží, o půlnoci budou u hlásky,“ řekl najednou a rozhlédl se po mužích.
„To bude konec, do rána nevydržíme,“ řekl jeden temně.
„Máme přece Legolase a Gimliho,“ ukázal Aragorn bradou. „S jejich zvláštními schopnostmi zvítězíme.“
„Schopnostmi?“ zeptal se překvapeně elf.
„Jistě. Tobě přeci nikdy nedojdou šípy a Gimlimu se zase objevují nové sekery. Pamatuješ, jak jednu rozbil v Roklince?“
Elf a trpaslík na sebe překvapeně pohlédli. Vždycky si mysleli, že tohle umí každý.

Cae vykoukla zpoza kamene a jen nešťastně kníkla.
„Nevypadá to nejlíp,“ koukla bojácně po spolužácích a hrstce profesorů.
[„Ukaž,“] podíval se i velmistr a spatřil batalion bitevních droidů, kteří pochodovali jejich směrem a střet byl jaksi nevyhnutelný, [„paráda.“] Schoval se a dal pohlavek Simbovi, který z nervozity chroupal křemeny a trávu. Pak si vzal Jessicu trochu stranou a poškrábal se na hlavě.
[„Horší než hlídat Neimodianské děti to není, ale naše děti nevypadaj moc nadšeně. Nechceš jim trochu pomoct?“]
„Ok,“ souhlasila a otočila se ke zbytku. „Hlavu vzhůru, bude to legrace. Prostě je mydlete hlava nehlava, dokud stojí na nohou.“

Kruege si odkroutil zbytek, již tak značně zkrácené služby a ihned vyrazil k Bídákovi. Evidentně neprohloupil. Na každém stole bylo vyskládáno po dvaceti korbelech piva. Zase konala oblíbená chlastací soutěž.
"Pánové, vítěz právě vstoupil," zařval Poeta přes celý lokál a ukázal na Kruegeho, který se začal zubit od ucha k uchu.
"Dneska to nedá. Bídák to zvedl na dvacet korbelů. A minule těch patnáct skoro nedal," ušklíbl se Maller a několik cotasů kolem souhlasně přitakalo.
"Kámo, znáš Šárovo oblíbené - Nepřátel se nelekejte a na množství nehleďme? Tak nekecej a stoupni si ke svému stolu. Zatím jsem uchlastal každého. Tak začínáme!"