Nádraží Perdido

Tkáč se nezabýval problémy obyvatel Nového Krobuzonu. Tkáč se nestaral o rasy a přetvory. Tkáče nezajímala politika. Tkáč tkal. Pečlivě sledoval organismus města, zkoumal detaily jeho struktury a místy ji s neurotickou přesností upravoval. Mohlo se vám stát, že se vedle vás prostě objevil a uřízl vám prsty na pravé noze, protože to napomohlo estetické dokonalosti jeho obrovské sítě. V tom lepším případě. Proto se ho ti, co o něm věděli, tolik báli.
Izáka svým způsobem fascinoval. Myšlení zbavené racionality, oproštěné od jakékoli spojitosti mezi příčinami a následky... Myslel na Lin a na to, za jak úžasného by Tkáče považovala.

Na Isaacove dvere už zákazníci klopali všelijak, ale s týmto sa ešte nestretol. Prezeral si zákazníka stojaceho uprostred miestnosti. Bolo mu jasné, že musí ísť o niekoho, kto buď vykonal niečo skutočne strašné, alebo nahneval niekoho s veľkou mocou. Pravdepodobne to druhé. Na pretvorenie obyčajného zločinca by nemíňali toľko energie.
„Dokážete ma toho zbaviť?” ozval sa zákazník, ktorému sa zdalo, že Isaac už príliš dlho mlčí.
Isaac však mlčal ďalej. Hľadel na pretvora a uvažoval. Vedel, že pomáhať pretvorovi, o ktorého sa zaujíma niekto tak vysoko, je nebezpečné, ale pri pohľade na trojmetrové klepetá miesto rúk sa rozhodol mu pomôcť.