Jeho šerá hmota

„Ale Pane,“ durdila se Lyra.
Její anděl si z toho nic nedělal.
„Salcilia je mi velmi…“ Panpeirazon se demonstrativně zamyslel, „sympatická,“ popoletěl tak daleko, jak mu neviditelné pouto dovolilo (věřte, že když chcete provokovat a zůstat na živu, je povinná blízkost poněkud nepříhodná), a nepřestával se culit.
„Čím by jen něco takového mohlo být? Nevíš? Ach, jistě, jak jsem mohl zapomenout! Naše city reflektují ty vaše. Líbí se ti Roger?“
„Panpeirazone! Je to kamarád!“
„Myslíš, že když se Salciliou předvedeme naši blízkost, ušetříme vám nesmělá vyznání? Mohli bychom vás trochu rozmazlit. Usnadnit nesnadný úkol. Přeci jste tak trochu my. Takže?“

Blonďatá dívka stála na okraji střechy své Jordan College. Protější střecha byla dál a ulice pod ní hlouběji, než si pamatovala.
Pantalaimon se jí snažil dodat odvahu, a tak přeskočil na střechu sousední Lincoln College. Hejno vrabců, líně sedící na střeše a pozorující Lyru, ani nevyrušil.
Udělala pár kroků zpátky a očima přeměřila vzdálenost mezi střechami.
S hlubokým nádechem se rozeběhla.
Hejno vrabců vzlétlo přímo proti ní, dva do ní dokonce vrazili a donutili ji zastavit.
Když vrabci přistáli zpátky na své místo, střešní tašky se pod jejich vahou sesuly a roztříštily na dláždění.
"Oxford si nás chrání," zašeptal daemon.