Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
Ulicemi města potaženého černým flórem se potáceli obyvatelé v různém stádiu zombifikace. I v hospodě, kam zavítal potulný apatykář, bylo mrtvo. "Paní hostinská, co se u vás stalo?" Nebohá žena se k němu doploužila a sesula se na židli. "Došlo kafe. V celém království není ani zrnko." "Čím to?" "Úrodu zničilo sucho. Král vyslal lodě nakoupit do zámoří. Královský poklad na to padl. Přepadli je však piráti. A tak už několik měsíců jen živoříme." "Paní hostinská, nezoufejte. Kafe sice nemám, ale tady je pytlík čaje, tady Yerba maté a guarana. To by v tom byl čert, aby vás to neprobralo."
Jeddie Dumpson dokončil oblíbenou část riffu, zahodil benjo a rozběhl se dovnitř za Dustbinem.
"Poojď, Jeddiee!" Podával mu Dustbin ruku...
Jeddie tentokrát neuteče. Vzpomněl na Bobromila. Věděl, že musí popelářům získat jejich čest zpět.
Popadl nazeleno natřený klacek s pazourkem. Štít hodil na záda.
Z kola odjebal pomocná kolečka a frčel.
Konečně ji zahlédl.
Jako šéf si strčil prsty do krku a zeblil se pod sebe.
Tahle šmakuláda je zdrží.
Doběhl k popelnici. Skočil dovnitř.
Štít úplnou náhodou padnul na okraj popelnice jako prdel na hrnec...
Uvnitř nachystané řetězy přicvakl ke karabinám na štítu a utáhl.
Tohle bude kulervoucí zorbing.
Trocha vysvětlivek a spoilerů, abyste na mě kvůli tomuhle paskvilu úplně nezanevřeli.
Stranger Things bych přeložil jako "Podivné věci", odtud pak parodický název "Poblitý v peci", který snad aspoň trochu reflektuje dění v drabblu.
Jeddie Dumpson s Dustbinem jsou hlavní účinkující legendární scény, ve které Eddie Munson v originále hraje na elektrickou kytaru "Master of Puppets" od Metallicy, tady jsem snad splnil téma.
Banda Trotlů kdysi pradávno vydala parodii na Pána Prstenů, kde "Bobromil s sebou táhne to víko od popelnice..." a nazeleno natřený klacek s pazourkem má bát samozřejmě světelný meč, Jeddieho hlavní zbraň na boj proti krvelačným pteronetopejrům, kteří si ale snad neodepřou natrávené zbytky oběda.
Zorbing je pak takovýto, kde vás kutálej v nafouklý kouli. Pár lidí při tom tenkrát zakalilo, tak se to asi přestalo dělat.
Kulervoucí je titulkový překlad slova "bitching", který používaj v seriálu hlavní postavy.
Všem, kterým to dočetli až sem, se upřímně omlouvám.
Ach ano, jak je mým oblíbeným zvykem - opět jsem si vymyslela nějakou zbytečně komplikovanou blbost (která je obsahově dost šílená a neměla by být brána vážně :D). Tvařme se, že tam nedrhnou některé rýmy a také verše (rytmicky). A že tam je dostatečná konspirační teorie.
(Třeba mě ještě něco napadne a tohle si hodím jen jako nesoutěžní. Uvidíme.)
Ničím dětskou básničku, nemoc, pohřbení
Jednou jeden mraveneček
Co byl líný pracovat
Že se mění v zlatou sochu
Začal tedy předstírat
Připravil se přepečlivě
Z krovek umlel jemný prach
(Zlatohlávek byl už mrtev
Není přece žádný vrah!)
“Onemocněl mraveneček!”
Volá celá obora.
Nevěda, že simuluje
Zavolali doktora
Nehledě na konsekvence
Mraveneček “stůně” dál
Nejen vysokou teplotu
Celkem zdárně fingoval
Doktor klepe na srdíčko
Potom bije na poplach
“Máme tady novou nemoc!”
“Pomoc, pomoc, máme strach!”
Celý les už panikaří
Prý to všechny zabije
Kdo má nohy, ten pryč prchá
Od medvěda po zmije
Mravenci zlatou horečkou
Novou nemoc překřtili
Mravenečka pro jistotu
Již zaživa pohřbili
Albus Brumbál pomocí svého zhasínače zhasínal všechno světlo z veškerých lamp v Zobí ulici. Sledovala ho světle hnědě zbarvená kočka z černými proužky na hřbetu. Brumbál na ni udělal: "Čiči!"
Kočka se znenadání proměnila na profesorku Minervu McGonagallovou, která prohlásila: "110 let a furt jak malé dítě, Albusi."
Mezitím přiletěl poloobr Rubeus Hagrid na létající motorce. Albus Brumbál i profesorka McGonagallová se ho zeptali, kde tu motorku vzal. Hagrid jim odpověděl, že mu ji půjčil Sirius Black. Hagrid vytáhl z motorky Harryho zabaleného v povijanu a položil ho před dveře domu Dursleyových, Harryho strýce a tety.
A zbytek je historie...
Děkuji moc týmu Bleskobrku za krásná témata. Děkuji moc všem, kteří má drabble četli a komentovali. Tak zase za rok!
Studenti Bradavic právě vcházeli do učebny profesora Snapea, kde za chvíli začala hodina lektvarů. Snape studentům vysvětloval, které lektvary nemíchat, aby nevybouchly. Poté jim řekl pár slov ke složení veškerých lektvarů. Vtom jedna studentka prvního ročníku začala Snapeovi povídat: "A ty lektvary jsou všechny bio? No to byste byl skvělý biootec."
Snape ji probodl pohledem a nakvašeně se ji zeptal: "Jak se jmenujete a z jaké jste koleje?"
"Jmenuji se Angelika Afrodíté du Plessis de Richelieu a jsem z Havraspáru," odpověděla studentka a zeptala se, "Proč se ptáte?"
"Odebírám totiž Havraspáru patnáct bodů za vaši vlezlost, slečno," odpověděl profesor Snape.
Harry ležel na ošetřovně po tom, co na něj při Famfrpálu útočil Potlouk a nakonec mu profesor obrany proti černé magii Zlatoslav Lockhart kouzlem Brackium Emendo omylem odčaroval všechny kosti z jeho zlomené ruky. Bradavická ošetřovatelka madam Pomfreyová mu dala napít trochu kostirostu. Harry kostirost s nechutí vyplivl a madam Pomfreyová vzdychla: "Čekal jste snad dýňový džus, nebo co?"
Ron, který společně s Hermionou šel navštívit Harryho na ošetřovně, se madam Pomfreyové zeptal: "A to byste Harryho nemohla uspat, abyste mu v klidu ten kostirost dala?"
Madam Pomfreyová si povzdechla a Ronovi odpověděla: "Pacient musí brát kostirost při plném vědomí."
Tak se zase podíváme do Delf. Dneska trochu jinak. Souvisí s tímhle, tímhle, a tímhle.
Myslela, že si jednou zvykne, ale ne. Každé ráno odpočatá, sejít do jeskyně, posadit se na stoličku, nadechnout...
...začátek pokaždé plně vnímala.
Jako když ji trhají na kusy. Její tělo zůstává sedět, a mysl letí všemi směry, vzhůru k Olympu, dolů do Podsvětí, ale také v čase, dopředu i zpět zároveň.
Vidí říše minulé i budoucí, ohromná zvířata, která nezná, nové věci, které nechápe, lidi, kteří jsou svým způsobem pořád stejní.
Slyší jejich hlasy, čte v myslích jako v knize. Na pomíjivý okamžik ví a zná vše, co oni.
Profesor Severus Snape přišel do učitelského kabinetu celý naštvaný. Brumbál se ho zeptal, co se stalo. Snape odpověděl: "Někdo ukradl obraz, který mi visel na zdi."
"Tak vám koupíme jiný," odvětil Brumbál.
"Ale o to nejde," přerušil Brumbála Snape, "na té mapě byla cesta k pokladu Anny Boleynové, který leží v místě soutoku řek Otter a bezejmenné řeky u Prasinek, který se vlévá do Černého jezera*."
"Ale jak toho zloděje najdeme?" zeptal se Brumbál.
"Mám Pobertův plánek, sebral jsem ho Potterovi," odpověděl profesor Snape a podíval se do plánku. Viděl stopy Dolores Umbridgeové směřující k pokladu a povzdechl: "Kdo jiný?!"
Studenti už dojeli do železniční stanice v Prasinkách. Ostatní studenti kromě těch, kteří jdou do prvního ročníku, jeli kočárem. Prvňáci jeli s poloobrem Hagridem na malých loďkách s lucerničkou. Prvňáci se zastavili před Velkou síní, ostatní do ní vešli a sedli si. Moudrý klobouk se jako vždy na začátku školního roku připravil na rozřazení studentů prvního ročníku do bradavických kolejí. V duchu si říkal: "Tak jsem zvědav, koho mi to sem profesorka Minerva McGonagallová dá. Tak Weasleyovi, ti jsou jasní. Zcela určitě sem z nich přijde nějaký další. Poté se už ale dá vybírat spíše z uhlí než z hroznů."
Ve Velké síni byli shromážděni všichni bradavičtí studenti, protože se oslavoval předvečer Všech svatých a zároveň výročí úmrtí sira Nicholase de Mimsy Porpingtona* alias Skoro bezhlavého Nicka. Ředitel Albus Brumbál měl zdlouhavý proslov, ve kterém, jako každý rok, popsal celý život Skoro bezhlavého Nicka. Po proslovu profesorka McGonagallová luskla prstem a na stolech se objevila hostina. Ron měl evidentně hlad, protože toho snědl hodně. Harry a Hermiona si dali jen pár muffinů s příchutí svíčkové na smetaně.
Draco pokřikoval: "Mudlovská šmejdka!" a ukazoval na Hermionu. Crabbe a Goyle to po něm samozřejmě zopakovali. Hermiona povzdychla: "Holt rovný rovného si hledá."
* příjmení se správně píše s pomlčkou, ale napsal jsem to takhle kvůli přehlednosti v počítání slov. :-)
