Moje články

Kde já jsem se narodil? Snad v kopci, snad v jeskyni? Či jako krtek v díře? Nebo snad pták v hnízdě? Jeden neví, co si má myslet. Ti mu řeknou, že je z bříška, ti mu řeknou, že je ze semínka. Ti mu řeknou, že je z Ostravy, ti mu řeknou, že ho čáp nosí. Tak jak to teda je? Kde a jak jsem se narodil? Nakonec mi řekli, že je to úplně jinak. Narodil jsem se v nemocnici, čáp u toho sice byl, ale namalovaný na zdi. Vyrostl jsem ze semínka a vajíčka a v maminčině bříšku. V Ostravě.

Mouchy - bzzz. Mravenci - chrt, bzt, lk. Kdo s koho? Tři mouchy na několik tisíc mravenců? Když ony ale chtěly jen ochutnat něco z mravenčí spižírny. A mravenci je hned pochytali. "Bzzz! Bzz! Bzzzz! Pusťte nászzz!"
"Chst, bzt, lk, ani náhodouzts! Doplníte naši spižírnusrf."
"To zzzzrovna!"
A nastala tvrdá bitva. Mouchy se zástupu mravenců nezalekly a první linii se jim podařilo rozbít.
"Bzzzz! Tak zzco?"
"Lk, blpt, my se nevzdáme! Do boje!"
Nicméně mouchy měly nevídané štěstí a prolétl kolem ptáček, který všechny mravence zmátl, ale mouchy zůstaly v pozoru, a tak se jim podařilo probít až do mravenčí spižírny.
"Bzzz!"

"Co si jako myslíš, že děláš?"
"Snažím se zneškodnit tuhle bombu."
"Už jsi to někdy dělal?"
"Ne, ale viděl jsem spoustu filmů, kde zneškodňovali bomby."
"A ty si vážně myslíš, že podle filmu to bude fungovat?"
"Ano, jinou možnost nemáme, pakliže se ti nepodaří rozkopnout dveře..."
"No dobře," řekl mladík a zhroutil se na pelest. Pokud se jim nepodaří zneškodnit bombu do pravého poledne, vylétne s nimi do povětří i tahle kobka.
Kdo ví, kde vlastně jsou. Někde v poušti. Možná je lepší zemřít při výbuchu než pomalou smrtí žízní.
"Červený nebo modrý?"
"To se ptáš mě?"
"Ano."
"Tak červený."

Plížila se nocí. Co asi měla za lubem? Tiše přelezla plot a schovala se ve stínu střechy. Dostala se až ke dveřím a vytáhla klíč, který byl stále ukrytý pod okapem. Zámek cvaknul, dveře se otevřely. Zula si boty ještě před dveřmi a tiše došla do kuchyně. Otevřela skříňku a vzala si chipsy. Z další skříňky ukradla rohlíky. Z lednice vytáhla šunku, mléko a pár jablek. "To by pro dnešek stačilo," zamumlala si.
Obula si boty, zamkla za sebou a vydala se brankou ven. Když tu, panty zavrzaly! Světla se rozsvítila. Už ji mají. Chtěla jen trochu jídla a svobodu...

Každý už určitě někdy potkal opilého člověka - zkráceně opilce. Opilec většinou chodí klátivou chůzí - klátí se. Když se lidé rozhodnou potkat a domlouvají se pravidelně, říkáme že se setkávají. Je to setkávání lidí. V tom případě když se opilci pravidelně klátí, je to klácení opilců. A pomalu se dostáváme k podstatě věci. Dejme tomu, že se nám podaří opít zmiji (a nezahynout při tom s dopomocí jejího jedu nebo se přitom sám neopít). Když je zmije opilá, pohybuje se klátivou chůzí (rozuměj: plazí se naprosto chaoticky sem a tam). No, a když to dělá pravidelně, máme tady nasnadě klácení zmijí!

Alenka: "A maminko, kam poletí beruška?" (prohlíží si slunéčko sedmitečné na svém prstě)
Maminka: "To nikdo neví." (odpoví bez zájmu a dál se věnuje vyšívání)
Alenka: "Přece někam musí letět?" (zvedne se z trávy a jde k mamince)
Maminka: "Alenko, někam určitě poletí a také doletí, ale kam...to ví jen ono samo." (pohladí Alenku po vlasech)
Alenka: "A kde beruška bydlí?" (sedne si do trávy vedle maminky))
Maminka: "Beruška nikde nebydlí. Nemá dům."
Alenka: "Ale přece někde musí bydlet...?" (pohlédne na maminku)
(slunéčko odlétá z prstu)
Alenka: "Já už vím! Vítr je jejich domovem."

Zubatý je papír, když jej dítě stříhá. Zubatá je tráva, když se na ni díváš. Zubatou máš sestru, když jí rostou zuby. Zubatý je pes, když na tě cení zuby. Zubatá je "ta s kosou," nebo je snad ona lebkoun? Zubaté jsou taky vlasy, když holka sama ostříhá se. Zubaté jsou tvoje brejle, spadly jim už na prodejně. Zubatý je les smrkový, strom se diví, že je rovný. Zubatá jsou fakta lidská, tu jim chybí, tu přebývá. Zubaté jsou kresby dětské, ale dělaj radost leckde. Zubatá je spousta věcí, avšak já je často nechci. "Zubatou, zubatou...tu já mám nejradši..."

Alfasavec. Všude bývá alfa a omega. Kdo je alfa mezi savci? Je to snad člověk? Nebo mimozemšťan? Nebo vydra, která se příkladně stará o mláďata, či snad delfíni se svojí inteligencí a schopnostmi?
Považujeme se za nejvyspělejší druh, protože používáme řeč, máme školy, výzkumná centra, kina, obchody, nosíme oblečení... Ale co když si zvířata myslí něco takového o nás? Že jsme zaostalí, musíme si pomáhat technikou, příroda nám nestačí. Co když si ptakopysk myslí, že je alfasavec, protože klade vejce, a proto je speciální. Co když se o post alfasavce hádají s ježurou?
A co když jsou mimozemšťani taky savci?

Zase seděl a počítal. Zhoršili se. Minulý měsíc byl tak nadějný a teď takový propad. Kolejní ředitel se hrbí pod tíhou starostí. "Je to přece jen hra," říká si. Ale není. Je to nový svět. Svět čísel a nápadů. Svět bodů a úkolů.
Znovu porovná minulé měsíce s tímto. Už třetí rok po sobě - červen byl propadák. "Ach ti mudlové," povzdychne si. "Zaměstnávají nás víc, než bychom si přáli...pak z nás jsou jen šedé, bezduché postavy."
Jediné, co stoupá, jsou články v časopise. S blížícím se létem se kouzelníci rozjíždí na výlety a píší reportáže. Ale škola, to ne.