DMD č. 3. pro 3. 4. 2013. Téma: Statistika nuda je

Každé černé kouzlo si od čaroděje vezme něco, co je mu drahé. Něco, co neočekával. O cenu nelze smlouvat ani ji odhadnout předem.
S tím Severin nepolemizoval. To je protě jasný, nevývratný fakt.
Většina černých mágů umírá dřív, než dospěli k plnému počtu svých let.
To byla smutná pravda. Severin nepotkal opravdu staré černé mágy. Ani v Dubogradu, ani jinde.
Ale přesto... většina. Možná by přece jen měl šanci. Snad. Vždyť nepotřebuje mnoho. Jen dokud se Lisa nedožije dospělosti.
Četl dál.
Černý mág umírá jako démon, jako zvíře, nebo jako člověk. Jestliže chce zemřít jako člověk, musí...
Zbytek textu chyběl.

V okolí sledovaného domu se nepohnula ani větvička a v autě agentky Scullyové panovalo podezřelé ticho. Mulder už dobrou čtvrthodinu zíral na lampu pouličního osvětlení a zdál se být poněkud vyvedený z míry.
„Muldere, jsi divnější než obvykle. Na co myslíš?“
„Počítám. Víš, že za poslední měsíc jsme uzavřeli 10 případů?“
„To je docela dobré.“
„Jenomže jsi všechny vyřešila ty! Vždycky nám nakonec pomohl tvůj nápad. Nějak ztrácím dech.“
„Takhle to nesmíš brát, Muldere. Statisticky jsi vyřešil polovinu z nich. Jsme přece tým.“
„Scullyová, nemůžeš se ohánět statistikou!“
„Proč ne?“
„Protože statisticky má každý z nás penis měřící 12,5 cm.“

Zase seděl a počítal. Zhoršili se. Minulý měsíc byl tak nadějný a teď takový propad. Kolejní ředitel se hrbí pod tíhou starostí. "Je to přece jen hra," říká si. Ale není. Je to nový svět. Svět čísel a nápadů. Svět bodů a úkolů.
Znovu porovná minulé měsíce s tímto. Už třetí rok po sobě - červen byl propadák. "Ach ti mudlové," povzdychne si. "Zaměstnávají nás víc, než bychom si přáli...pak z nás jsou jen šedé, bezduché postavy."
Jediné, co stoupá, jsou články v časopise. S blížícím se létem se kouzelníci rozjíždí na výlety a píší reportáže. Ale škola, to ne.

Tahle byla blond, modrooká, jmenovala se Ilse. Skoro dokonalá, ale moc velký nos. Bála se mě. To bylo dobře. Nakonec jsem si to užil.
Tahle byla ještě lepší. Nos akorát, cizokrajné jméno Rosana, ale divné protáhlé oči a pořád se hádala. Vždycky chtěla víc a neuměla se smát, jen slzy uměla dobře. Taky šla.
Co tahle? Rebeka se jmenovala, myslím. Měkká, poddajná, myslela si, že to bude stačit. Nestačilo.
Krysztyna. Vybledlá Polka, divně mluvila, měla ohavný přízvuk, takhle němčina znít nemá, wissen Sie. Taky ne.
Žádná mi nezůstala.
Všechny shořely.
Dnes jsem však potkal Annu.
U příkopu.
Možná neshoří.
Uvidíme.

Bonifác Nasralvhrnec, outsider a bezdomovec, se pomalu loudal městem. V ošoupané igelitce si nesl veškerý svůj majetek, kam v tu chvíli patřil i výtisk novin. Vzal je odložené na lavičce v parku, mohou se hodit na leccos. Stálo v nich, že devadesát sedm procent lidí v zemi má splachovací záchod, on však neměl ani ten hrnec, aby mohl naplnit svoje příjmení. Průměrný plat je prý dvacet pět tisíc,on si vyžebrá tak na krabici vína denně. Právě si ji jde koupit.
Druhý den ráno našla hlídka strážníků zmrzlého Bonifáce ve křoví. Zase jedna čárka do statistik. Inu, takové jsou osudy.

„Na Ganiméed a Titannn jjá le-tělll…“
„Listere, ty zavalitý komáre o vůni a taktu tří opilých andromedských bahenních zápasníků, nevidíš, že pracuji?!“
„Nekecej, už půl hodiny ořezáváš špičku tužky do dokonale oblýho tvaru.“
„Dělal bych něco jiného, kdybych nemusel sdílet kajutu s tím nejprotivnějším tvorem, co kdy nosil dredy!“
„A co jinýho bys dělal? Vybarvoval kolonky v rozvrhu padesáti odstíny šedi?“
„Abys věděl, chystám se spočítat na sekundu přesně, kolik času stráveného přípravou na zkoušky jsem mohl využít k četbě příručky Jak neprokrastinovat, kterou jsem dostal k vánocům.“
„Panebože Rimmere, vždyť ty už odkládáš i přípravu na přípravu k přípravě!“

„A teď si probereme jeden praktický příklad, který nejspíš v životě potkáte.“
Třídou to zašumělo. Profesor Hradecký byl vcelku oblíbený učitel. Přestože učil tak nudný předmět jako statistika, uměl ji vysvětlit tak, že to bylo zajímavé.
„Vezměte si takové veličiny jako je průměr a medián. Jeden pojem je mediální hvězdou a ten druhý, ač přesnější, se krčí v jeho stínu.“
„Průměrná mzda,“ ozvalo se z davu.
„Ano, přesně tohle myslím. Představte si, že ve zprávách bude, že medián hrubých mezd je dvacet tisíc korun. Nikoho to neohromí. Zatímco když uvedou, že průměr je přes třicet tisíc, tak to zní úžasně.“

Tři sta padesát sedm - vlevo. Tři sta padesát osm - vpravo. Tři sta padesát devět - vpravo. Tři sta šedesát - vpravo. Tři sta šedesát jedna - vlevo. Tři sta šedesát dva - vpravo. Tři sta šedesát tři - vpravo. Tři sta šedesát čtyři - zase vpravo.
Ferda si povzdechl. Takový to byl na začátku dobrý nápad, udělat novou líheň pro mravenčí kuklínky, ale každá kukla dává přednost jinému boku na spaní. Postýlky se musejí přizpůsobit. A z nějakého důvodu se Ferdovi na přepočítávání vůbec nepřihlásili dobrovolníci.
I když, třeba by nemusel počítat všechny. Co to zkusit se statistickým vzorkem?
Statistika mu nikdy předtím nepřišla tak zajímavá.

Když něco chtěl, vždy to nakonec dostal. A ne jinak tomu mělo být i nyní. Thráinovo zlatou horečkou nemocné srdce léta bažilo po uznání malého národa, však velkolepého řemeslným umem, jenž jim byl dán samým Mahalem. Nebylo mu 150 aby si myslel, že to kdy elfové udělají dobrovolně a tak si nechal spočítat, kolik ho to uznání bude stát. Statistici mu spočítali, že pokud opravdu hodlá nechat Thranduila se poklonit Arcikamu, bude ho to v budoucnu stát pár mithrilových košil. Ostatně co nedokázalo spravit pár mithrilovÿch košil. Znudění trpaslíci bohužel zapoměli na proměnou a možnost znuděného hrabivce v šupinatém kabátku.

Je mnoho věcí, které Jack nikdy nevysloví.
(taky tě miluji, zatímco mu Ianto umírá v náručí, je jen jedna z mnoha)
Možná je to sentimentální, ale za každou nevyřčenou větu si Jack udělá do zápisníku svého života jednu čárku.
(a snaží se je nepočítat)
Čárky se postupně neúprosně hromadí a pokaždé, když Jack otočí stránku, aby udělal další, ruka mu ztěžkne víc a víc.
Ale teprve když mu Doktor pošle v baru vzkaz a Jack jakýmsi záhadným způsobem ví, že toto je konec, že Doktora více neuvidí, tak napíše to, na co je příliš unavený vykřičet nahlas.
Právě jsem zemřel.