Páté patro - Intermezzo

Jak se cítíte, když vás vytrhnou ze stránek
Mycroft Holmes otevřel dveře v Diogenově klubu a vstoupil jinam. Prožíval zvláštní pocit zmatenosti a zároveň bylo jasné, že je vše naprosto správně. Prostě tam měl být.
Na sobě měl neobvyklé oblečení, trošku jiný účes a jako by patřil někomu trochu jinému, víc sobě než kdy před tím.
Rozkoukal se v mírném přítmí a uviděl profil tváře, která mu přišla důvěrně známá, i když jí najisto spatřil úplně poprvé. Bylo to jako nejranější vzpomínka na dětství nebo otisk polibku první lásky. Zkrátka něco, co ho nutilo setrvat v klidu a dělat to, co ostatně uměl nejlépe. Pozorovat.
Mozkovna se mu rozjela na plné obrátky. Roztržitá angličtina muže v oranžové vestě, výhled z okna, předměty v poličkách a obrazy na stěnách tvořily neuvěřitelně bohatý koktejl podnětů na přemýšlení. Ale pohled mu nakonec vždycky sklouzl zpět k tváři důvěrně neznámého člověka.
Mycroft byl vždy rád pánem situace, ale v tomto případě bylo čekání ve stínu jeho nejlepší strategií. Vteřiny se sypaly a Mycroft si konečně všiml, že se nachází v prostoru plném paradoxů a anachronismů.
Brilantní, tohle bude zajímavější, než jsem čekal. Potěšeně se usmál.
Pokračování bude cobydup!