Věštba

Kartářka se zamračila a potřásla hlavou.
„Z takových karet se budoucnost nehádá,“ prohlásila tiše, „to nemůžu.“ Natáhla ruku, že balíček zase složí.
Nakonec ji přesvědčil. Vydal se k ní spíš z legrace a teď by ani neměl co vykládat známým.
„Vidím tu nemoc, ztrátu zaměstnání, málo peněz, spory v rodině,“ začala neochotně. „Deset let smůly a neštěstí,“ otočila další kartu, „deset let budete trpět jako Jób. Den co den.“
„Dobře,“ věštba ho zaskočila, ale byl zvyklý hledat na věcech tu lepší stránku. „To je deset let. A co bude potom? Zlepší se to? Přestanu trpět?“
„No, pak už si zvyknete.“