Prašan a praotec

„Já říkal, že to přijde,“ mudroval Ódin, jedním takřka znuděným tahem meče uťal nedefinovatelné bestii čtyři z šesti syčících hlav a Edvin ho v bitevní vřavě slyšel jen díky tomu, že se držel poblíž a rubal zrovna něco tiššího, „neříkal jsem to snad? Sotva loni padl sníh, nabádal jsem vás, ať si ho dobře prohlédnete a zapamatujete, že je poslední. To, co pokrývá bitevní pláň dnes, je prostě hnus.“
On to vůbec nebyl sníh, nýbrž promrzlá krev, střeva a další části oblud i einherjů, ale protože se na obzoru zrovna objevil odpoutaný Fenrir, všichni mu tu drobnou chybku rádi odpustili.