Osm sudiček

Bylo – nebylo, v jednom malém království vládl král. Ten trpěl, jakožto obyčejný člověk, všemi lidskými slabostmi.
Povyšoval se.
Jedl přesmíru.
Záviděl králům větších království.
Vydržoval si milenky.
Zvyšoval poddaným daně, aby si naplnil pokladnu.
Vyléval si zlost na sloužících.
Někdy prostě jen lenošil.
Když se mu narodil prvorozený syn, objevily se sudičky. Bylo jich osm.
„Nechodíte obvykle po třech?“ ptal se král zmateně.
„Aby byl tvůj syn dobrým panovníkem, nesmí zdědit tvé slabosti. Každá z nás ho svou věštbou zbaví jednoho z hlavních hříchů..“
„Těch je přece jen sedm…“
„To je pojistka, kdyby se ti podařilo vymyslet nějaký svůj vlastní.“