Smlouvání o čas

„Nedovolím, aby se mu krystal dostal do rukou.“
„Nevšimla jsem si, že by tě někdo o dovolení žádal!“
Přinutil se neodseknout nazpátek. Postoprvé zapřemýšlel, jestli bylo správné nechat ji jít s ním.
Ale kdyby to neudělal, přišla by sama. On by o ní nevěděl. Ani o tom třetím.
Léčitelka ho úkosem pozorovala, jako by přemýšlela, co mu má říct.
„Když mu to nepřinesu, zabije mě.“
„Na dálku? To těžko.“
„Viděl jsi přece, co na dálku dokáže.“
Rozhodl se tvářit, že jí věří. V obojím.
„Rada by tě dokázala ochránit. Když mi pomůžeš.“
Hlavně musel získat krystal. Na ničem jiném nezáleží.