Odmítnutí, které se neodpouští
Děkuji autorovi tématu, že jsem tohle mohl vymyslet, prožít a napsat.
Ctnostná Isabelo,
odpusťte, že se odvažuji Vás oslovit. Musíte však, ve jménu mé ženy Mariany, na okamžik zapomenout na příkoří, která jsem Vám způsobil, a řídit se mojí radou. Jakmile budete v bezpečí, můžete mě dál nenávidět.
Kníže, ten milý a moudrý kněz, jehož znáte, je velmi rozhněván Vaším odmítnutím. Vás snad by ochránily klášterní zdi, za něž jste se opět ukryla, ale je tu i Váš bratr. Už jednou vyvázl jen tak tak. Teď chci naopak já jeho vyrvat knížecí zvůli.
Chcete-li mi ještě jednou důvěřovat, opusťte i s rodinou Vídeň. Nabízím vám svoji pomoc.
Vám vždy oddaný Angelo
Téma: celou hru byl Angelo zaporák, před nímž bylo třeba Isabelu zachraňovat, až na úplném konci se to obrátilo.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
a poslechla ho?
a poslechla ho?
Já nevím. Teda doufám, že jo.
Já nevím. Teda doufám, že jo. Ale hra skončila ve chvíli, kdy byl "záporák" Angelo odhalen a "klaďas" kníže požádal Isabelu o ruku. A ona se nevyjádřila.
Chudák, a přitom jenom chtěla
Chudák, a přitom jenom chtěla v klidu dělat jeptišku. Toho klidu si moc neužije.
Ale bylo by to dobré pokráčko s legendárním monologem o tom, jak moc věřit bývalým záporákům. Nebo něco v tom smyslu.
Děkuju za komentář. Angelo
Děkuju za komentář. Angelo byl do jisté míry taky oběť.
Ten monolog si někam poznačím. :)
To teda nevím, jestli mu bylo
To teda nevím, jestli mu bylo co věřit.
Jistotu měla jen v tom, že si
Jistotu měla jen v tom, že si ji kníže bude chtít vzít za každou cenu. Díky za komentář.
Moc krásně napsané.
Moc krásně napsané.
Moc děkuju.
Moc děkuju.
To je hodně zajímavé.
To je hodně zajímavé.
Díky, díky.
Díky, díky.