Measure for Measure

Ctnostná Isabelo,
odpusťte, že se odvažuji Vás oslovit. Musíte však, ve jménu mé ženy Mariany, na okamžik zapomenout na příkoří, která jsem Vám způsobil, a řídit se mojí radou. Jakmile budete v bezpečí, můžete mě dál nenávidět.
Kníže, ten milý a moudrý kněz, jehož znáte, je velmi rozhněván Vaším odmítnutím. Vás snad by ochránily klášterní zdi, za něž jste se opět ukryla, ale je tu i Váš bratr. Už jednou vyvázl jen tak tak. Teď chci naopak já jeho vyrvat knížecí zvůli.
Chcete-li mi ještě jednou důvěřovat, opusťte i s rodinou Vídeň. Nabízím vám svoji pomoc.
Vám vždy oddaný Angelo

"Počkej, počkej," zprudka položila šálek kávy na podtácek, rozhlédla se po kavárně a pak ztišila hlas. "Chceš mi říct, že ti ten úplatkář chtěl zabít bratra a potom tě vydíral, že to neudělá, když se s ním vyspíš, a tvůj brácha tě přemlouval, ať tam jdeš? A potom se ta koza, kterou tamten opustil, když jí krachnul byznys, nabídla, že se s ním vyspí místo tebe? Jenže to nepomohlo a ty ses zapletla do nějaké vraždy. A když už se to konečně vyřešilo, tak ti dělal návrhy ten policajt..."
"Přesně to ti říkám. A víš co? Nikomu to nepřišlo divný..."

Giacomo má v té truhle málo místa.
Sylvie čte dopis od Jessiky, které se podařilo utéct. Díky za rady!
Yorickovi někdo šlape po hrobě.
Jindřich V. si chtěl jenom odskočit za stan, ale pořád na něj někdo mluví.
To je randál, jako by tudy šel nějaký krajinný prvek, pomyslí si Macbeth a obrátí se na druhý bok.
Isabela neví jistě, jestli je ve své posteli ona sama. Helena jí doporučuje prstýnek jako poznávací znamení.
Richard III. si omylem cvakl vlastního jedu. Má halucinace.
Julii někdo mózuje pod balkonem.
Speed-dating v athénském lese se moc nevyvedl. Osel by to zvládl líp!

Lodovik? Nic nevím. Nic nemůžu říct.
Počkej, dcero!
Psát mi nezakázal.
Vím, kdo to je a také kým není.
Není tak svatý, tak dobrý, jak se tváří.
To já mu dal mnišský šat, to já ho oděl ctností, to já dal jeho odpornému plánu nádech zbožnosti.
Teď si to vyčítám.
Plán. Jen zástěrka to je. Že prý chce vrátit mravnost do ulic Vídně. Že sám si zasáhnout netroufá. Ničeho tím nedosáhne a dobře to ví. Je to pro něj jen hra. Hra na Prozřetelnost.
Už víš, kdo se skrývá pod tou kápí?
Bojím se o tebe, dcero. Bůh tě provázej.

Viděl, že jako otec Lodovik žalářníka nepřesvědčí. A přece bylo nutné popravě zabránit. Vytáhl z kapsy nehotový dopis a připsal na něj pár řádek.
„Poznáš písmo našeho knížete?“ zeptal se žalářníka a jen tak letmo mu dopis ukázal.
Žalářník pomalu přikývl.
Zapečetil dopis a předal ho žalářníkovi. Ten střídavě hleděl na pečeť a na domnělého otce Lodovika a byl chudák docela v šoku.
„Neměj strach. Teď možná hrajeme potmě, ale zítra v poledním žáru spadnou všem masky a pozná se, kdo je kdo. Jen tobě maska nespadne. Ty jsi přímý, čestný a věrný od přírody. Děkuji ti za to, žalářníku.“