Nesoutěžní
V bludišti obrazy se tříští.
Ve změti zrcadel obraz za obrazem.
Nešvidluj, nekoukej na zem.
Nebuď přízemní.
Díváš se nahoru, místo jasného nebe zašlý strop s pavučinami.
Schizofrenie zevnějšku.
Narážíš na sklo, bojíš se, aby neprasklo.
Rukama tápeš. Saháš na chlad lesklých stěn.
Neboj se, brzy dostaneš se ven.
Nepříjemně bodají odrazy světla do očí.
Prasátka skotačí.
Kolikrát zrcadla naklonovala tvůj obraz?
Namísto masky jen pokřivený odraz.
Vzpomínky opíjí.
Co dítěti se zdálo nekonečně dlouhé, je teď jen pár kroků.
Vůně z venku tě s jistotou vede jak niť Ariadnina.
Už jen pár kroků a octneš se ve slunečních paprscích.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Moc pěkný!
kytka
Moc pěkný!
Děkuju moc.
Aplír
Děkuju moc.
Vzpomínky opíjí... Někdy není
Faob
Vzpomínky opíjí... Někdy není správné vracet se, neb ta nekonečná a dobrodružstvím bublající bludiště jsou najednou nějak krátká a ošvindlovaná. Vzpomínky opíjí... Někdy je správné vracet se, neb ta hrůzu nahánějící a prokletá zákoutí jsou najednou menší, útulnější, méně spletitá...
Svatá pravda.
Esclarte
Svatá pravda.
Tak, jak pravíš. Teď jen mít
Aplír
Tak, jak pravíš. Teď jen mít rozlišovací schopnost a rozeznat, kdy se ve vzpomínkách vracet, a kdy ne. Určitě nemá cenu babrat se v křivdách a bolestínství. Ale milé vzpomínky jsou jako koření všedních dnů. :)
Teda, to bylo čím dál
Esclarte
Teda, to bylo čím dál znepokojivější a nakonec to skončilo velice nadějně.
Děkuju.
Aplír
Když svítí sluníčko, je hned všechno veselejší. A když člověk přestane bloudit (a to třeba i v životě), je to docela fajn, ne? :D
Začátek zněl vlastně dost
Esti Vera
Začátek zněl vlastně dost děsivě, ale ten konec je krásný :)
Děkuju. Sama jsem ráda, že
Aplír
Děkuju. Sama jsem ráda, že konec děsivý není. :)