Ke druhé hvězdě napravo
(uchoťuk)
Zesláblými dlaněmi uhladí přikrývku. Zkřehlé tělo se roztřese pod náporem kašle. Pomalu odchází, o chvilku dřív než čekala a o chvíli dřív než si přála.
Venku se stmívá, denní ruch města utichá ve spěšných krocích a večer si nasazuje korunu z drobných mihotavých světel.
Za oknem se mihne stín.
Odloží knížku. Už nemá sílu na prožívání cizích příběhů, raději se probírá tenkými vlákny vzpomínek.
Zavře oči. S úsměvem vydechne, vydechne všechnu lásku i všechen strach a bolest.
Stín v jemném závanu otevře okno a zvedne ji za ruku a ona letí, znovu a navždy může.
Wendy se konečně vrací domů.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Ach. To je takové krasosmutné
Ach. To je takové krasosmutné.
Nádhera, opravdu.
Nádhera, opravdu.
Kňouuuuuuuuu. <3
Kňouuuuuuuuu. <3
Ach...
Ach...
A k tomu ty tvoje uchošťoury, to mě vždycky až do kostí vleze.
Nádherné.
Krásné!
Krásné!
Nemám ráda Petra Pana, ale
Nemám ráda Petra Pana, ale tohle je strašně krásné
Já si z toho houby pamatuju,
Já si z toho houby pamatuju, nikdy mě ten příběh moc nezaujal, ale tohle je hrozně nádherný i bez toho. :)
Óh... <3
Óh... <3
Awww to je krása. Některé
Awww to je krása. Některé věty by se slušelo zarámovat :).
Krásné, taky ten vlastní
Krásné, taky ten vlastní příběh moc nemusím, ale tohle se mi líbí moc, navíc se tak hezky vrací do toho, z čeho byla coby dospělá vyloučená.
Mezi krásou slov se mihotá
Mezi krásou slov se mihotá příběh.