Petr Pan

Obrázek uživatele Carmen

Ke druhé hvězdě napravo

Fandom: 
Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Zesláblými dlaněmi uhladí přikrývku. Zkřehlé tělo se roztřese pod náporem kašle. Pomalu odchází, o chvilku dřív než čekala a o chvíli dřív než si přála.
Venku se stmívá, denní ruch města utichá ve spěšných krocích a večer si nasazuje korunu z drobných mihotavých světel.
Za oknem se mihne stín.
Odloží knížku. Už nemá sílu na prožívání cizích příběhů, raději se probírá tenkými vlákny vzpomínek.

Zavře oči. S úsměvem vydechne, vydechne všechnu lásku i všechen strach a bolest.
Stín v jemném závanu otevře okno a zvedne ji za ruku a ona letí, znovu a navždy může.
Wendy se konečně vrací domů.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Lejdynka

Zářivý tanec pod rouškou ničeho

Fandom: 
Drabble: 

Krouží Vesmírem, není tady a teď, není jindy ani jinde. Je nikdy.

Století mihnutí člověka; spirálou probleskl kámen, kladivo, šíp, meč, puška. Nic z toho není skutečné. Lidstvo může, a nemusí být.

V tanci se setkají, když je ten druhý otočen zády. Planety v zářivých hadrech.

Na vteřinu v onom světě, na vteřinu pohádka...

Piráti. Žralok si pochutnal.

Indiánská princezna. Utopená.

Víla v zavařovací sklenici. Udušená.

Věčné děti, omámené, okouzlené.

Nevidí, neslyší, dospělý svět je jen jeden z mnoha tisíců.

Cestovatelé časem, bludní Angličané, loď pluje v mracích, na palubě duch svobody kymácí vlajkou.

Takhle...
by to vypadalo...
kdybych nevyrostla?

Závěrečná poznámka: 

Omlouvám se, použila jsem Disneyho verzi. Na Petra Pana od Barreyho stále ještě nemám nervy :D

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Giles Rigby

Od času do času

Fandom: 
Drabble: 

Tik tak.
Pořád tu je. Někde blízko. Čeká. Číhá.
Tik tak.
Čekám. Co ve mě zvítězí v rozhodné chvíli? Strach, nebo hlad po pomstě?
Tik tak.
Zdává se mi, že ho zahlédnu. Občas ho slýchávám ze tmy. Cítím, že je blízko.
Tik tak.
Možná, že ví, že se ho bojím, ale musí vědět, že ho nenávidím. Nenechám ho vydechnout a sám nespočinu v klidu, dokud bude tady.
Tik tak.
Jednou se dočkám a změříme síly. Skončí pronásledování. Skončí noční děsy.
Tik tak. Tik tak. TIK TAK.
Blíží se? Kde je? Kde jsou moje pistole? Tak pojď! Nadešla naše konečná hodina.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Carmen

Trápení s dospívajícími

Fandom: 
Drabble: 

Petr Pan chmurně pozoroval zeď. Jeho stín přecházel sem a tam, pak se zarazil, utrhl stín květiny ze stínu květináče – a začal oškubávat stínové okvětní lístky.
Pan se kousl do rtu. Možná by ho měl popadnout a přivázat hezky k noze – jenže s tímhle stínovým chováním...

„A pak se ten krokodýl rozběhl, přímo přes propast, jenže…“
„Petře?“ přerušila Wendy jeho vyprávění.
„Teď ti nepovím ten zbytek, ve kterém možná byl, možná nebyl jednorožec,“ nafoukl se Pan.
„Petře. Naše stíny… Ony… Tančí?“
Pan se podrbal rozpačitě ve vlasech.
„Jo. No… Myslím, že mi na stín leze to… puberta,“ ztěžka si povzdechl.

Obrázek uživatele Smrtijedka

Na trhu osudu

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Takhle to vypadá, kdy nevím a rozhodnu se jen tak psát semi-poetické bláboly na papír :D. Enjoy.

Drabble: 

Je spousta věcí, které člověk musí zaplatit. Penězi, zkušenostmi, slzami. Smíchem.
Čím jste starší, tím dražší všechno je. Oblečení, jídlo. Přátelé. Láska.
Některou cenu nikdy nesplatíte. Nemůžete. Nechcete. Odměna za ni je příliš malá. Nevýznamná. Strašidelná. Možná ji toužíte jen z dálky obdivovat. Přemýšlet, jaké by to bylo za ni zaplatit.
Naše životy nejsou vyváženy drahým kamením, ale neustálým smlouváním na trhu osudu.
Dva měsíce dřiny za týden radosti. Tři vteřiny, které vystačí na celé roky. Dají se ocenit a pod pultem nikdo neprodává.

Já si koupil svůj ostrov. Svá staletí.
Za co? Už sám ani nevím.
Ale to nevadí.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Carmen

Utřídění priorit

Fandom: 
Drabble: 

PROČÍST V PŘÍPADĚ POCHYBNOSTÍ
Zaprvé: Všechny ty účty, které se musí krmit.
Zadruhé papírování: Daně z tohohle, támhletoho a tenhletononc. Formulář na vydání formuláře k vydání formuláře.
Zatřetí ta zodporvědnost. Nemůžete jen tak vylézt na lampu a sedět na ní, natož z ní skákat.
Začtvrté tyhlety trestní to. I když jste na ten kočár z té lampy nechtěli spadnout.
Zapáté to otravné nezdraví. Lupání v zádech, škubání v koleni, křupání v kotníku, šelestění na srdci, šumění v uších.
Zašesté... (čmáranec třpytivým prachem)

A ne a ne a ne! Vem to žralok.
Co je v porovnání s tímhle jeden tikající krokodýl!

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Carmen

Policejní stanice Za Sedmero horami: Recidivista

Fandom: 
Drabble: 

„Šéfe, další hlášení. Zase on. Sledoval holku přes les, byl jí v patách, pak zas utekl.“
„Krutibrko! Řekl tentokrát aspoň něco?!“
„Mumlal si, že ji najde. Co řekneme poddanejm?“
„Co, co... Že jsme mu na stopě, co jinýho! A koukejte něco dělat, holky se už bojej jít i k babičce!“ zabručel detektiv.

*

„Takže, vy dva. Podle zápisu jste toho muže – máme podezření, že jde o námi intenzivně hledanou osobu – napadli a omráčili,“ detektiv se poněkud nejistě podíval na obviněné.
„Kluci mi pomohli,“ zabručel chlapec, „on totiž tady Tink obtěžoval, abyste věděl! Prý, že ona už ten střevíček dozajista obuje, úchylák!“

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Dangerous

Thimbles

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Dnes jsem viděla Petra Pana v divadle. Anglicky. Anglicky taky píšu svoji diplomku, tak se mi nechtělo přepínat do češtiny.

Asexual!Peter Pan, což je asi kánon.
Souvislost s tématem je snad jasná. Kdyžtak odkazuji na název a jeho význam v kánonu. :)

Stažené formy počítám jako dvě slova (ano, jsem lingvista, viz FAQ :D).

Drabble: 

Since that moment my mother revealed to me that I was going to be a grown man one day and marry, I've never wanted to grow up. I find females intriguing. They have a cup of tea ready every time I need it. They put me to bed. They tell stories. This is what they are best for. I especially like the story about Cinderella. I know how she felt. But I don’t want to marry like her. Thimbles are outside Neverland; I’m not coming. Even though there’s Hook somewhere out there, searching for me, again.

Obrázek uživatele Charlie

Ledy v pohybu

Fandom: 
Drabble: 

Mrazivé ráno na hlídce se táhlo. Posledních několik měsíců se ale táhlo všechno. Během doby, kdy byla jejich loď zamrzlá do ledu, se málokdy stalo co zajímavého. Maximálně se vydali zotročit nějakého indiána, ale to se moc nevyplácelo. Za pár večerů pohodlí obvykle zaplatili škodami na zařízení celé lodi, které napáchaly skupiny osvoboditelů. Pan Smee zívl a potom se, navzdory chladu a pochybnému zpěvu jeho kumpánů, pomalu propadl do hlubokého spánku. Z toho jej probralo až poplašné zavřeštění lodního papouška. Ledy se hnuly! Pan Smee se usmál. Pravda, nepřítel se vrátil - ale bez něj to tu stejně nestálo za nic.

Obrázek uživatele Charlie

Volání země Nezemě

Stmívá se a zhasíná den,
ukolébavky zní tmou,
nad Londýnem hvězdy září,
plují oblohou.

Jedna trochu poblikává,
pročpak, kdo to ví?
Je to hvězda druhá zleva,
skrývá tajemství.

Jak vědí všichni zasvěcení,
tím směrem blahé paměti
leží země dobrodružství,
země pro děti.

Kdo nebojíš se pirátů
a věříš na víly,
šavli popadni a poleť,
aspoň na chvíli.

Za tou blikající hvězdou,
zahni doprava,
a potom už pořád rovně
letět do rána.

A že jsi z dětství dávno vyrost',
nemáš čas na pohádky?
Právě proto bys měl začít
snít na plné obátky.

S otevřeným oknem na noc se totiž spí líp.

Fandom: 
Obrázek uživatele Smrtijedka

Když umírá naděje...

Fandom: Petr Pan
Poznámka: Taky milujete tu zachraňovací scénu? (z hranýho filmu?)

Na zemi leželo tělíčko. Mělo malinká křídla a kolem se povaloval třpytivý prach, jako kdyby ho ta bytost ztratila. Nebo jako by ho z ní někdo vytřásl jako z cukřenky.

„Zvoněnko!“ ozvalo se náhle.
„Nevzdávej to,“ řekl létající chlapec a poklekl vedle vílečky.

„Já věřím na víly! A jo! A jo!“
Ticho.

„Já věřím na víly!“ zvolal Petr Pan. „A jo! A jo! A jo!“
Korunami stromů prolétlo tichoučké šelestění, jak ta slova někdo daleko opakoval, ale brzy ustalo. Ticho.

„Ne,“ hlesl chlapec a rozplakal se.

Oni už nevěřili. Naděje zemřela. A s ní i víra.
Tentokrát ji už nezachránili.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Julie

Stříbrné vězení

Poznámka: Jsem zoufalá a půnoc se rychle blíží. Pokorně přiznávám, že fandom (je na konci) znám jen z filmů, což asi není dobře.

Otec seděl bez hnutí. Okolo něj tančil daguerrotypista se svými nástroji
„Až vyrosteš, taky ti jednu pořídíme,“ řekla maminka a pohladila chlapce, který celý proces zvědavě pozoroval. Po protějším stromě rozpustile šplhal chlapcův stín.
I stín pozoroval nový vynález. Nelíbil se mu. Připoutal by ho ke stříbru a otrávil rtutí. Kde by byla jeho svoboda? On chtěl běhat a skákat. Klouzat po zdech, vlnit se na vodní hladině, dopadat na trávník…
Představil si to. Studenou desku místo země vyhřáté slunce. Už žádná vůně ostružin. Jen jedovaté páry. Nehybnost…
Děsivá budoucnost. Musel existovat způsob, jak Petra přesvědčit, aby nikdy nechtěl vyrůst.

Fandom: Peter Pan

Fandom: 
Rok: 
2010
-A A +A