Hlad

Jana mlčky zírala do hrnce, ve kterém celý den vařila guláš. Prázdný hrnec jí pohled zádumčivě oplácel. Podívala se ke stolu. Od něj se na ní upřely dva páry velmi, velmi nevinných očí. Skutečnost, že ti dva byli s to spořádat celý kotel guláše ji až tak nepřekvapovala – Marek se dnes vrátil z plavby, a to býval vždycky hladový jako vlk; a Petr byl ve vývinu a pecen chleba momentálně považoval maximálně za roztomilý předkrm... ale že sní jídlo určené pro zítřejší hosty, obzvlášť když ví, že je před výročním trhem a v hospodě se dveře netrhnou...
„Marš vařit, pánové!“