Karanténa

Poslední měsíc rychle utekl. Adaptační fázi jsem zvládla docela dobře. V úterý jsem zaspala, a proto jsem dostala trestnou čárku. Nakonec to ale nebylo tak hrozný. Hned o víkendu jsem ale onemocněla a musela do karantény. Tam jsem poslouchala jen hluk ticha. Celé tři týdny. Uvědomila jsem si, jak mi Martin hrozně chybí. Po návratu na oddělení jsem s ním začala chodit. To se ale nelíbí doktorovi ani psycholožce. I na čtvrteční komunitě všichni hlasovali proti nám. Vztahy tu jsou prý zakázaný.
Marin stejně za týden půjde domu. Uvažuji o tom, že potom podepíšu reverz a půjdu bydlet k němu.