Zvíře

Veřeje se zachvěly. Za nimi byl temný koridor.
Chvíli je hypnotizoval. Týden zpátky by to byla jen vrata. Teď to byla vzpomínka, jak se k němu tiskla cestou z divadla a on, Bože odpusť, myslel na to, jak by ji do příhodného temného průjezdu zatáhl.
Vstoupil. Dům byl opuštěný. Nepřátelský. Skulinami dovnitř pronikal chlad. Staré dřevo sténalo... 
Sebevláda morální mi chybí, proklínal se. 
Snažil se myslet na přízrak, který mohl každou chvíli zaútočit. Bohužel, v hlavě měl jen ji a jak by rád, aby mu tiše sténala do ucha. 
Život s depresí byl těžký, ale mánie taky nebyla zrovna slast.