Kouzelný dědeček

U lesa je taková ta strmá propast, skoro bezedná, a pár metrů pod okrajem v ní ze skály roste cosi mezi malým stromkem a silnější větví. Té větve se jednou rukou drží děda, ve druhé ruce má knihu a spokojeně si čte, absolutně pohroužen, až nevnímá okolí. 

Najednou se nahoře objeví mladík, po břiše se opatrně připlazí ke kraji propasti a volá dolů: „Dobrý muži, slyšel jsem, že prý jste kouzelný dědeček!”

Děda se pustí větve, nasliní si prst, obrátí stránku v knížce a jak se znova chytá větve, povídá: „By mě zajímalo, kam ti mladí chodějí na takové blbosti!”