DMD č. 24. pro 24. 4. 2020. Téma: Zakopaný pes

Hůůů, hůůů.

Škrnk.

Haůůůůůůůůůůůůůůůů

Všude kolem je tma. Již tři hodiny ležím zahrabaný v bahně. Poslední instrukce zněly jasně, dosáhnout kóty 211, sejít se s pátou četou a jít na další kótu.

Jenže cestou zbytek mojí čety padnul ve střetech s nepřítelem. Zůstal jsem jen sám. A co když pátou četu taky dostal nepřítel.

Jsem tu sám s myšlenkami, ale né na dlouho. Slyším zvuky. To nezní jako pátá četa.

Nepřítel!

Vrhám po nich vše co mám, ale stejně cítím ránu v zádech.

Je to tu.

Odcházím tam kam odešli i ostatní moji kamarádi.

Zpátky na objekt na vyhodnocení bojovky.

Yerga tu nabídku považovala za stěží uvěřitelnou. Nestávalo se často, že by si vysocí imperiální činitelé najímali námezdní lovce. Navíc s tak vysokou odměnou.
„Co je to za práci?“ zeptala se svého klienta poté, co se ze stovek zájemců probojovala do hrstky vybraných.
„Dávám dohromady tým, který se mnou odletí na Chandar’s Folly a pomůže mi při honu na jednoho…“ imperiál se na chvíli zarazil, „…člověka.“
„Chcete ho živého?“
„V ideálním případě, ale není to podmínkou.“
Neměla z toho dobrý pocit. Dvacet profesionálů proti jedinému člověku, žádný požadavek na přežití cíle a takový balík za to? Muselo to mít háček.

„Ještě potřebuju pár metrů kabeláže,“ hlásil Rick, skládaje jakési zařízení z vybuchlých toptér a dalšího odpadu v základně, a Edvin si vzpomněl, že nedávno něco čouhajícího z písku viděl. Vrátil se, tlustý svazek popadl a tahal, leč z písku vytáhnout nedokázal.
Když jeho počínání spatřila Catherina, šla přiložit ruku k dílu, nicméně nevytáhli tu věc ani o píď a Edvinovi přišlo, že to vlastně vůbec nejsou kabely.
„Možná to je vocas toho psa, co tu chcípnul,“ zahumorizoval si Rick a šel jim na pomoc.
Ovšem nebyl to ocas psa.
Byl to ocas šaj-hulúda, stařešiny pouště, nechť jeho příchod očistí svět.

Tezárie se Rise líbila. Sice ne tak moc, jako Aldorma, ale dovedla si představit, že zde bude žít. Chápala Amy, která se zde chtěla usadit a mít klid od všech intrik a válek. Doma o Amy nikdy neslyšela. Tušila, že zakopaný pes bude v tom, že její maminka byla vnučka Noemi, která mohla za vyhnání Amy, a tím pádem nemohla být v jejích očích ta špatná. Ale když slyšela příběh o velké válce, která vešla do dějin jako válka o Dračí trůn, i z druhé strany, uvědomila si, že není vždycky vše tak, jak se píše v kronikách. Povzdechla si.

„Toni,“ začala opatrně Doramo, ještě než došly domů. „Myslím, že ten muž, víš, ten, co se jí chce pomstít kvůli té vodičce… nejspíš nebyl houslista. Muselo jít o něco jiného.“
„Taky mám dojem, že háček byl v něčem jiném,“ přiznala mladší. „S vodičkou na ruce pro houslisty by moc nevydělala. Kdepak, to bylo něco delikátního!“
„Velmi delikátního,“ přisvědčila významně Doramo. „Domnívám se, že se to týká zcela jiného nástroje. Který neladil. Možná až ochabl.“
Antonie se zastavila. „Nástroje? Neladil? Ochabl? Doramo, ty se nezdáš! Onehdy jsi zapáleně tvrdila, že ve vědecké debatě je třeba užívat přesné pojmy, zde impotentia coeundi.“

Batman byl nejlepší detektiv světa.

Proto ho štvalo, že nemohl odhalit, proč se Superman chová tak divně.

Příznaky byly jasné: Superman zrudl, kdykoliv se k němu Batman přiblížil. Často se zakoktával. Odmítal se ho dotknout, ale zbytek Ligy mu nevadil.

Batman dospěl k závěru, že ho Superman nesnáší. Koneckonců, vždyť samým vztekem rudnul a nemohl ani mluvit.

"Bruci, ty jsi ale idiot," prohlásil Nightwing. "V tomhle vážně není zakopaný pes. Prostě se ho na to zeptej."

Bruce se kabonil, ale nakonec poslechl.

***

"Já jsem ti to říkal," prohlásil Dick o rok později na jejich svatbě.

Bruce po něm mrštil kyticí.

Hagrid nebyl zrovna myslitel, ale když potřeboval nad něčím podumat, chodíval sem. Plácek na okraji Zapovězeného lesa skrýval několik hrobů. A na každém prkénku s tím samým jménem a příslušnými letopočty.

Přišla mu sova od spolužačky. Neviděl ji spoustu let, ale kdysi prožili něco moc divného. Nejhorší bylo, že už si přesně nepamatoval co, jen věděl, že spolu s Uršulou o vlásek unikli něčemu velkému.

Rubeusi,
vyměňte s Filchem co nejdřív umyvadla v dívčí umývárně ve druhém patře. Dělala jsem si tam jen mudlovské fotky, až teď jsem je nechala převést na kouzelnické. Pochopila jsem, kde byl tenkrát zakopaný... had.

Korzovali ulicemi jako dva ohaři. Jaromír napřed: znal zkratky, zákoutí a plácky, přístupy do zapečetěných dvorů.
Když na něj konečně narazili, vandala terorizujícího Prahu 1, jak uváděly noviny, setkali se s nečekaným.
Jako by se hora utrhla z kůry zemské, nabyla podoby muže a postavila se proti nim. V lesklých očích zuřivost a zmatek. Museli útect; lidské údy a těla jim poskytla hbitost, kterou golem postrádal.
„Něco je špatně,“ mínil Jaromír. „Ten, kdo mu do úst vloží šém, by měl získat schopnost ovládnout ho.“
Zkoumavě si prohlédl den neholeného Billa.
Ne, tohle nebyla osoba, kterou golem pamatoval ze svého procitnutí.

Velitel Elánius se rozhlédl a málem ho trefil šlak. Ohromeňe zíral na četné hromady hlíny, které přes noc vyrostly v okolí hradu upířího klanu. Aktivně se snažil ignorovat Anguin pobavený výraz.
Sebekriticky přiznal, že to je celé jeho chyba, když si uvědomil trpasličí pracovní zpěv linoucí se z čerstvých děr.
"Dobré ráno, Elánie, Tabulová službo," pozdravil ho velitel obřadu trpasličího vojska uctivě, "na toho psa jsme ještě nenarazili, ale hoši se do toho pustili s plnou vervou."
Ano, byla to jeho chyba, ani únava z bitvy a množství mačkadlice na oslavu vítězství nebyla omluvou pro použití přirovnání před skupinou trpaslíků.

Poručík Pavel i jeho kolega Luboš pomalu hledali slova,
kterými by ospravedlnili nedodržování bezpečnostních opatření.
Jak jinak, než odvedením pozornosti k úspěchům.

"Pane, omlouváme se, ale máme tady nevídaný objev!
Mohlo by se to našemu sboru docela hodit!"
Nadhodil Pavel, mimochodem, příjmením se jmenoval Frohlich.

"Vypadá to jako telka, ale zatroleně divná! A co to vůbec dělá?
A jak to bouchlo?" Víc otázek, než odpovědí.

Než se Strike stihl skrýt za roh, byl prozrazen.
Zatracenej písek! Už měl ruce spoutané za zády.

"Tak, chlapče, a máme tě! Ty už nám pomůžeš zjistit, v čem je zakopaný pes!
Máme velký obušky!"

Dobrý den, milí studenti. Dnes jsem si pro vás připravil opravdovou lahůdku. V uličce devět se objevila bedna s archeologickými nálezy. Mám dojem, že jsem zde viděl krabici obsahující pylová zrna z pravěku.
Ano, archeologové jsou schopni nalézt na pravěkých sídlištích semínka rostlin, zrnka obilí i zrníčka pylu. Odebrané vzorky půd promývají na sítech a stereoskopickou lupou vyberou rostlinné makrozbytky. Touto činností se zabývají archeobotanikové.
Když už jsme u té půdy, napadá mne ještě něco Víte, že archeologové pomocí analýzy půdy, zejména jejího prvkového složení dokáží i po stoletích objevit, kam jste zakopali svého psa? Vaši mrtvolu by zjistili též.

Nechala se pozvat na čaj, ředitelna jí nepřipadala jako dostatečně neutrální prostor. Po minutách konverzace bez obsahu odložila šálek. „Chci vám nabídnout spolupráci.“
„Ano? Myslela jsem, že už mě dlouho zaměstnáváte,“ odvětila profesorka Vektorová s neupřímným úsměvem.
„Hledám někoho, kdo by pro mě v zájmu školy získával informace. Neoficiálně samozřejmě.“
„Slyšela jsem, že ministerstvo platí špehům dobré peníze. Proč nejít rovnou ke zdroji?“
Ředitelka s hořkostí spolkne kus morální integrity. „Protože vím, co jste skutečně dělala před pěti lety.“
„Vydírání?“ odtušila chladně profesorka, po úsměvu náhle ani památky. „Nevěděla jsem, že to v sobě máte. Určitě si nechcete říkat Raddleová?“

That evening, Sirius left the Great Hall early. Again. Later, Remus also excused himself.
"And then there were two," joked Peter but James wasn't paying attention.
"Have you noticed how both of them always disappear?" he asked.
"Yeah," said Peter. "I guess they have better things to do than hang out with us."
"Let's find out," James smirked and gestured at Peter to come with him.
They followed Remus into an empty classroom. Very carefully they slightly opened the door and peeked in. Then they backed away slowly and looked at each other.
"Okay, I wasn't expecting that," James chuckled.

Gaspoda věděl, že z toho nic dobrého nekouká. Jemu se to snadno řeklo "Zůstaň tady a čekej, chlupáči!", kapitánovi jednomu Naleštěnému. Jenže on, Gaspoda, věděl své.

Věděl, že všude kolem pobíhají vlci a on nemá žádný způsob, jak Voližkulkovi, Hoňvohonovi a ostatním vysvětlit, že je tady jen na návštěvě. Vždyť on se snažil i čůrat diplomaticky! A "zůstat a čekat" v otevřeném prostoru bylo jako namalovat si na čelo terč uprostřed střelnice.

Musí si najít úkryt. Nejlépe tak malý, jako je on sám. Nečekat, až si pro něj pan Mýdlo za ušima přijde. Za tohle mu ani ty stejky nestojí!

"There better be a good explanation, Major Gaviota."
The commander of the Santa Banana Air Force, and currently its only member, nervously looked at the president and then his eyes rested on the mound of dirt in front of him.
"Yes, there is, Presidente. I took Lieutenant Sabueso up in Veronica..."
"Veronica?"
"Yessir, our Tiger Moth. I don't know who named it but it stuck."
"Continue."
"And he forgot to fasten his seatbelt and fell out ouf the plane. He made quite a crater when he fell so we just buried him right there. Why waste a perfectly good hole?"