Vinnetou

Kouř štípal do očí. Kdyby to nebyli drsní hoši, ti nejdrsnější hoši na celém divokém západě, plakali by. Ale protože to byli drsní a hlavně zlí hoši, dokázaly se jejich oči ubránit i zákonům přírody. V čadícím dýmu se skrýval nepřítel. Byl jako přízrak. Nikdo ho neviděl až do okamžiku, kdy se jeho železná pěst vynořila v těsné blízkosti obličeje. Co následovalo potom, nikdo nevěděl, protože úder každého zasaženého omráčil na několik dlouhých hodin.
Ráno nebylo ani stopy po nočním přízraku. Ten totiž dávno uháněl na svém věrném vraníku do východu slunce. Usmíval se. Ne nadarmo mu říkali Old Shatterhand.