DMD Bonus č. 1. pro 4. 4. 2012. Téma: Vražda na tyranu není zločinem

Snad ani člověkem nemohu být,
když toho tvora chtěl jsem zahubit.
Mohl bych pustit ho, nechat jít.
Ještě mám šanci se vykoupit!
Ach, svědomí, ty prý patříš mezi ctnosti,
proč ale drásáš duši mou, plnou nevinnosti?
Proč boj s vědomím tu svádíš,
a z temnoty mne nevyvádíš?
Zabít tu bestii, to snad je hřích?
Když sežrat chtěla duše nevinných?!
Chtěla je pozřít, hleď tu obludu,
obě jsem vyrval zlému osudu.
Nebudu již déle v žalu svém se brodit,
musím tě do studny teď příšero zlá shodit,
že Karkulku a babču sežrati si chtěla,
nacpu do tě kámen, pomsta bude celá.

Poznámka: Navazuje na Mary McGonagallovou.
Minerva seděla na verandě. Vedle ní podřimoval otec.
„Hitlere, potrestám tě za tvé hříchy!“ křičel malý Churchill. Mířil na soka klacíkem. V druhé ruce nepostradatelný rákos.
„Ha-ha-ha. Jaká opovážlivost. Mě nezastavíš!“ Hitler měl knír namalovaný uhlem.
„Říkám to naposledy, vzdej se!“ Churchillovy zčervenali tváře.
„Nikdy.“
Přes slunce přešel mrak.
„Bang!“ Klacík se zachvěl. Hitler se afektovaně svezl do trávy.
„Vyhrál jsem!“ radoval se Churchill.
Otec vstal a zlehka mu položil ruku na rameno.
„Moc se neraduj, právě jsi zatížil svoji duši vraždou, Jonasi,“ řekl přísně.
„Když on byl zlý!“ namítl chlapec. Thomas se začal zvedat.
„Není na nás, abychom soudili.“

Bzzzzz.
Lea se ve spánku neklidně zavrtěla.
Bzzzzz.
Třísk!
Lea se opět zavrtěla a přetáhla si přikrývku přes hlavu.
Bzzzzz. Bzzzzz.
Třísk! Třísk!
Lea se probudila. „Co to bylo? Cítila jsem slabý záchvěv živoucí Síly.“
„Komár,“ zívla Tess. „Spi dál.“
„Ale byl to živý tvor.“
„To já jsem taky a nikoho nekoušu,“ opáčila Tess a poškrábala se pod kolenem.
„Tess, nemůžeš jen tak zabíjet živé tvory. Víš, že jejich smrt v Síle cítím. Zvlášť takhle pěkně zblízka.“
„Tak promiň, příště ho napřed vylákám do strojovny. Celou noc mě tady tyranizoval. A je obecně známo, že vražda na tyranu není zločinem.“

„Ale otče, je to správné? Copak to také nejsou boží děti?“
„Ale jistě bratře, jistě že jsou, ale je to naše matka, pokud nezasáhneme, tak jí dříve či později zabijí. To oni způsobují tu nemoc, kterou trpí, moc dobře to víš.“
„Ano, ale přeci, stvořil je Bůh, musel mít s nimi tedy nějaký záměr.“
„Jsou zkouškou, bratře, sám Bůh se je pokusil kdysi vyhladit.“
„Nepovedlo se mu to?“
„Jsou odolnější, než se zdá.“
„Dobrá otče.“
„Bůh ti žehnej.“
Boží voják, hlavní generál spojených vojsk, částice viru H1N1 vyšel z kostela a zamířil ke svým. Nákaza se dala znovu do pohybu.

Tak to byl boj. Už jsem myslela, že to vzdám...
----
„Přece ho nemůžou popravit.“
Frances málem zapomněla s kým mluví. Kapitán Harris zlověstně poklepával prsty o naleštěnou desku stolu.
„Obávám se, že můžou, slečno Doyleová.“
Ten jeho ledový klid byl děsivý.
„Ale, pane. Vždyť neudělal nic špatnýho. Zabít tu svi...“
Byla rozhodnutá hájit přítele za každou cenu. Harris jí však vzal vítr z plachet dřív, než mohla začít argumentovat.
„Slečno Doyleová, dávejte si pozor na jazyk. Rob Ryan udělal, co považoval za správné. Stejně jako vy. A stejně jako vy za to ponese následky.“
Vrhla na něj poslední zoufalý pohled. Zavrtěl hlavou.
„Nemůžu pro něj udělat nic. Už kvůli vám.“

Odmalička ho učili, že život je jedinečný, že každá živá bytost má právo na život a Stvořitel měl důvod, proč jsou životní formy rozmanité tvarem, velikostí i formou. Nikdo, naprosto nikdo nemá právo vzít druhému život, žádný důvod není dostatečně vážný k tomu, aby jeden rozhodoval o smrti druhého. Jak stárnul, uvědomoval si, že ne každý má tak silné morální cítění jako on, viděl řadu zabití i vražd, ale hodlal zůstat silný a udržet si svou mravní sílu. Až do teď. Týden snášel tu bolest, červené skvrny na vlastním těle i nesnesitelné svědění hojících se ran. Pak toho komára zabil.

(na podzim roku 1953)
Nechápal, jak s tím nikdo nechce nic dělat. Jak všichni předstírají, že se jich to, co se děje okolo, vůbec netýká. Ale ve skutečnosti je to jen lež. Všichni jsou zkorumpovaní, zastrašení, nejlépe oboje dohromady. Měl židovské kořeny. A jako krysodlak těžký život. Ani jeho rodina se nevyhnula probíhajícím čistkám. A mělo být mnohem hůř.
Strůjce toho hrozného utrpení musí být zastaven!
Podařilo se. Zabil Stalina. Místo vavřínů a uznání mezi svými se však dočkal jen důkladného vymazání z historie a oprátky kolem krku. Prý smrt za smrt. Odvážný skutek je vždy po zásluze potrestán. A odvážný odstraněn. Pro jistotu.

V konečném důsledku z toho mohla vinit jen sama sebe. Byla příliš pohlcená misí a starostí, aby všichni přežili, než aby si všímala varovných signálů, co při zpětném pohledu bily do očí.
Elke měla o oslavování úspěchu jiné představy. Týden ve sklepě s plejádou mučicích nástrojů. Mstila se za někoho, kdo si dávno tomu chtěl přivlastnit, co mu nepatřilo a po právu za to zaplatil.
Vytrhané nehty dorostly, rány se zacelily. Jen jizvy po stříbrných poutech budou mizet ještě dlouho.
Zabila ji, protože neměla na výběr.
Teď ještě aby o tom přesvědčila ten sál plný rysodlaků, kam za chvíli vstoupí.

Nic není dokonalé.
Obzvláště vraždy jsou příliš jednoduché na objasnění. Stačí pár šikovně zvolených kouzel a před očima se vám rozběhne sled událostí. Sirius Black, Belatrix Lestrange, konec. A tak stále dokola. Občas se stane, že se něco zvrtne i mezi takovými. Tenkrát, když mířila na svého bratrance utekla a přežila. Tentokrát stál nad jejím tělem připravujíce se na soud. Čekal, že ten, kdo na ní vykonal spravedlnost bude odsouzen. Koneckonců vyšetřoval on a on pro Harryho milost nevyprosí.
______________________
Do třídy Severus vešel rychle.
„Samostatná práce. Připravte si esej na téma: Vražda na tyranu..,“ na chvíli se odmlčel. „Není zločinem.“

„Neskorý čas si si vybral na návštevu, Gandalf Šedý,“ zavrčal Gríma. „Špatné správy sú špatný hosť.“
„Buď ticho! Drž ten svoj rozoklaný jazyk za zubami. Neprešiel som ohňom a smrťou, aby som sa prel s nedôvtipným červom...“
„Jeho palica! Mali ste mu vziať jeho palicu!“ štekol Gríma po strážcoch.
„Palice sa báť nemusíš!“
Gandalf zo seba strhol šedivý plášť. Zažiaril oslepujúcou belosťou. Gríma vyvalil oči.
„Tvoja smrť bude vykúpením. Musíš umrieť, aby sa Theoden konečne oslobodil! Už viac nebudeš otravovať jeho myseľ!“
V nasledujúcej minúte zahltili Grímu plamene. Ani nežmurkol. Gandalf mal pod plášťom skrytú spoľahlivú zbraň... reaktívny pechotný plameňomet...