Anna ze Zeleného domu (L. M. Montgomery)

“Vlastně jsem nikdy nebyla malá,” pronesla Anne najednou.
Marilla zvedla překvapeně hlavu od vyšívání. “Jak to?”
“Nikdy jsem neslyšela Anne je ještě malá, pomožte jí. U paní Thomasové si muselo každé dítě pomoci, jak dovedlo, a u paní Hammondové… Přišla jsem tam, když mi bylo osm a nejstarším dvojčatům pět. Měla jsem je všechny na starosti. Nesměla jsem být malá.”
Marillu zabolelo u srdce.
“Mohla bych být někdy malá u vás?” zeptala se Anne tiše.
Marilla na okamžik zaváhala, pak přikývla. “Pomůžu ti s tím křížkovým stehem, jsi na to ještě malá,” dodala po chvíli sevřeným hlasem.
Anne zazářily oči.

Jane se viděla s Ruby po delší době a rozhodly se vypravit na bylinky. Ruby totiž měla podrážděný žaludek a poblíž Vrbového jezírka rostl pelyněk, který by jí mohl pomoci.

„Škoda, že jsi včera nebyla na večírku, bylo to božské! Všichni chlapci se mnou chtěli tancovat, představ si to!" švitořila vesele Ruby, třebaže vyprávění bylo přerušované kašlem.

„Ruby, opravdu je to jen žaludek?" zajímala se Jane.

Kamarádka nevypadala vůbec dobře. Samosebou byla pořád krasavice, ale přeci jen o dost zhubla.

„Ale samozřejmě, co jiného by to bylo?"

Jane přikývla. Přesto si pomyslela, že tady bude i pelyněk krátký. Souchotiny poznala.

„Nenávidím geometrii. Ach, Gilberte, nemohli bychom se učit raději angličtinu?“ Anna vypadala takřka zoufale.

„Pokud chceš v Redmondu zářit, musíš ovládat i Pythagorovu větu.“

„Tak Pythagorovu větu zrovna umím, to spíš ty ostatní věci mi dělají starosti. Není fér, že u angličtiny se nemusím zdaleka tak snažit. Jenže moje hlava není dělaná na geometrii, mozek mi to nepobírá. Na rozdíl od tebe. Ale odpustím ti, že jsi lepší než já v geometrii. Ale kdyby byl v geometrii lepší takový Karel Sloane,“ povzdychla si.

Sluneční paprsky se odrážely v Anniných vlasech a Gilbertovi Blytheovi v tu chvíli na geometrii vůbec nezáleželo.